Velryby grónské (Balaena mysticetus) jsou nejdéle žijící savci, schopní dožít se 200 a více let. Odborníci se proto zaměřili na zkoumání toho, co jim pomáhá dosáhnout tak požehnaného věku ve zdraví a s minimálním rizikem rakoviny.

Zjistili, že to má co do činění s jejich životem v mrazivé vodě. Budeme se moci u velryb inspirovat a užívat si mnoho let ve zdraví navíc?.

„Snažili jsme se pochopit mechanismy výjimečné dlouhověkosti grónské velryby, nejdéle žijícího savce,“ vysvětluje Věra Gorbunovová, bioložka z Rochesterské univerzity v New Yorku. „Zjistili jsme, že část mechanismu spočívá možná ve velmi přesné a efektivní opravě zlomů DNA.“ Poškozením DNA trpí během svého života všechny živé organismy na Zemi.

Ačkoliv se je jejich těla snaží opravit, ne vždy jsou tyto opravy účinné. V důsledku toho dochází k hromadění mutací v průběhu času, což zvyšuje riziko rozvoje rakoviny a vede ke stárnutí, spojenému se zhoršeným fungováním buněk a tkání.

Ovšem Gorbunovová a její kolegové zjistili, že velryby grónské jsou obzvláště dobré v opravě poškození DNA, při kterém jsou přerušeny oba řetězce dvojité šroubovice DNA. Díky tomu jsou velryby v mnohem menším rozsahu ohrožené mutacemi.

„Zjistili jsme, že tyto druhy oprav jsou velmi důležité pro dlouhý život,“ dodává Gorbunovová. Prostřednictvím série experimentů, provedených na velrybích buňkách, se vědcům podařilo prokázat, že opravu DNA urychluje protein zvaný CIRBP, který spouští vystavení chladu.

Protein CIRBP jako cesta k dlouhověkosti

Tím, že velryby tráví prakticky celý svůj život v arktických vodách, produkují 100krát více CIRBP než lidé. „Tato strategie, která neodstraňuje poškozené buňky, ale věrně je opravuje, může přispívat k výjimečné dlouhověkosti a nízkému výskytu rakoviny u velryby grónské,“ myslí si tým doktorky Gorbunovové.

Ten poté zkoumal, jaké účinky bude mít zvýšení hladiny CIRBP v lidských buňkách. Jeho zvýšení při experimentech zdvojnásobilo podíl dvouřetězcových zlomů, které buňky opravily.

Další pokusy, prováděné na mouchách, ukázaly, že nadbytek CIRBP prodloužil jejich život a učinil je odolnějším vůči záření, které způsobuje tvorbu mutací v těle. „Úplně prvním závěrem, který můžeme učinit, je, že u lidí existuje prostor pro zlepšení,“ říká Gorbunovová.

„Lidé si dříve mysleli, že opravu DNA nedokážeme zlepšit, že je už optimální, ale velryba to dělá lépe než my.“ Není jasné, jak velkou roli sehrává oprava DNA v rámci dlouhověkosti grónské velryby, ale vědci nyní chovají myši se zvýšenou hladinou CIRBP, aby zjistili, zda to prodlouží jejich dožití.

Postačí otužování a plavání ve studené vodě?

Odborníci chtějí rovněž otestovat, zda plavci ve studené vodě, otužilci nebo lidé, kteří se pravidelně sprchují studenou vodou, mají zvýšené hladiny tohoto proteinu a jak trvalé toto zvýšení může být.

„Musíme zjistit, jestli stačí krátké vystavení chladu, ale budeme hledat i farmakologické způsoby, jak dosáhnout obdobného zvýšení hladiny CIRBP v lidských buňkách, neboť ne každý chce plavat v chladu,“ vysvětluje Gorbunovová.

Profesor Gabriel Balmus, který studuje poškození a opravy DNA v Britském institutu pro výzkum demence na Univerzitě v Cambridgi, k tomu dodává: „Zlepšení schopnosti našich buněk opravovat DNA by v principu mohlo zpomalit stárnutí a související chorobné procesy – tuto myšlenku podporují i důkazy z jiných druhů, kde silnější oprava koreluje s delší životností.

Přenesení tohoto poznatku na lidi však nebude ani zdaleka tak přímočaré a bude nejspíše vyžadovat rovnováhu mezi odolností a přirozenými limity obnovy těla.“.

Zdroje: The Guardian