Od ničivého zemětřesení a tsunami v Japonsku, které zabily téměř 20 000 lidí a spustily jadernou katastrofu ve Fukušimě, uběhlo už 15 let. Nová analýza videozáznamu vlny odhalila, že pobřeží bohaté na bahno způsobilo, že tsunami byla mnohem ničivější, než musela být….

Zemětřesení v japonské provincii Tóhoku o síle 9,0 MMS (momentové škály) bylo nejsilnějším v dějinách Japonska a čtvrtým nejsilnějším ve známé historii. Následné až 38 metrů vysoké tsunami zasáhly v pátek 11. března 2011 severovýchodní pobřeží Japonska.

Hypocentrum zemětřesení se nacházelo v moři u ostrova Honšú, zhruba 130 kilometrů východně od města Sendai, v hloubce 24 kilometrů. Po hlavním otřesu následovalo několik slabších. Hlavní japonský ostrov Honšú se vlivem toho posunul o 2,4 metru směrem k Severní Americe a zemská osa se vychýlila přibližně o 16 cm.

Ničivé zemětřesení i tsunami

Příčinou mimořádně silného zemětřesení bylo uvolnění obrovského tlaku v místě, kde se nasouvá Pacifická deska pod desku Honšú. Pacifická deska se pohybuje velmi rychle, a to až 9 cm za rok. Tím vzniká na mnohem menší desku Honšú obrovský tlak, který se čas od času uvolní v podobě silného zemětřesení.

Největší zkázu, větší než samotné zemětřesení, však přinesla následná vlna tsunami. Vyvolal ji masivní zdvih mořského dna v šířce 180 km o 5 až 8 metrů, což nadzvedlo vodní sloupec nad úroveň okolního oceánu.

Tato gigantická vodní masa se začala ihned šířit všemi směry. Tsunami zasáhla prakticky všechna pobřeží Pacifiku, včetně 17 000 km vzdáleného Chile. Největší úder tsunami ovšem pocítilo nedaleké Japonsko.

Při dosažení japonských břehů ještě tsunami nestihla ztratit téměř žádnou energii, a oceánská masa se tak rychle přelila do japonského vnitrozemí. To mělo za následek nejen ohromné materiální škody, ale především mnoho ztrát na lidských životech.

Tsunami zdevastovala celé oblasti, místy až do vzdálenosti 15 km od pobřeží a vymazala celá města z mapy.

Bahno jako příčina většího zla

Patrick Sharrocks z Univerzity v Leedsu a jeho kolegové studovali videozáznamy pohybu vlny pořízené z vrtulníku spolu se snímky míst z Google Earth před a po katastrofě, aby odhadli rychlost, tvar a sílu tsunami.

Zjistili, že jak vlna putovala přes rýžová pole bohatá na bahno, měnila se z rychle se pohybujícího proudu čisté mořské vody na hustý, špinavý a bahnitý. Podle jejich zjištění, která publikovali v časopise Journal of the Geological Society, vyvíjel proud bohatý na bahno podstatně větší sílu, než jak by tomu bylo u proudu čisté vody, což vedlo k většímu poškození budov, jež mu stály v cestě, a zřejmě i k mnohem vyššímu počtu zranění a úmrtí.

Tento typ proudění je podle autorů studie podobný ničivým bahenním proudům, které se někdy tvoří na svazích sopek, když se voda smíchá se sedimenty. Doporučují proto aktualizovat hodnocení využívána k posouzení nebezpečnosti tsunami tak, aby odrážela zvýšené riziko, které představuje pobřežní prostředí bohaté na bahno.

Zároveň doufají, že tato hodnocení budou využívána při rozhodování o využívání pobřežní půdy v oblastech náchylných k tsunami. Mohlo by to podle nich zmenšovat rozsah zkázy i zachraňovat životy.

Zdroj: The Guardian