Nejznámějším žralokem je bezpochyby velký bílý, který byl zejména v minulosti často nazýván lidožravý. Jde o silně stigmatizující označení. Ostatně lidské oběti si každoročně připisují i hroši, hadi či krokodýli a žádné z těchto zvířat nemá tak špatnou pověst jako právě žraloci.

Do značné míry je to dáno tím, jak byli vyobrazeni v pop-kultuře, a také jejich vzhledem, respektive vzhledem některých z nich. Do stejného nadřádu totiž patří mnoho různých druhů včetně žraloka obrovského, který se živí zejména planktonem, či světlouna Perryho velkého jen pár decimetrů.

Lachtan, nebo surfař?

Kromě toho žraloci na lidi útočí výjimečně – nejsou koneckonců jejich přirozenou kořistí. Pokud je přece jen napadnou, často je to dáno tím, že si je spletou s lachtanem, tuleněm či jiným živočichem ze svého jídelníčku.

Obzvlášť surfaři na „prkně“ s končetinami spuštěnými do vody mohou jejich obvyklou kořist evokovat.

Kromě velkého bílého je značně „nepopulárním“ zástupcem žraločí rodiny žralok tygří či žralok bělavý.

Jak žraloci spí?

Mezi lidmi je poměrně rozšířený mýtus, že každý žralok, když se zastaví, zemře. Proto i odpočívat musí v pohybu – což zní jako protimluv. Pravdou je, že někteří zástupci žraločí rodiny skutečně využívají specifickou formu dýchání.

K ní je nezbytné, aby zvíře zůstávalo v pohybu, čímž se voda dostává přes žábry.

Jak vědci vypozorovali, tito žraloci umějí těžit z proudů, které je unášejí a udržují „na cestě“ bez výraznější námahy. Panuje domněnka, že zmínění živočichové si dokážou nastavit určitého autopilota, díky němuž se zvládají „dobít“ i během plavání. Jejich mozek odpočívá, zatímco oni se nezastaví.

Ovšem jak už bylo řečeno, svět žraloků je nesmírně rozmanitý a zahrnuje i tvory, kteří jsou schopni dýchat bez pohybu. Byla například zaznamenána skupina žraloků lagunových, jak si hoví na mořském dně a ani se nehnou. Dokážou totiž pumpovat vodu přes žábry i v klidu.

Více zajímavostí o žralocích se dočtete v čísle 12/2026 v textu: Není žralok jako žralok! Od megalodonů po drobné světlouny