Ze všech stran se na nás valí informace, že bychom se ideálně cukru ve stravě měli vyhýbat, protože jeho nadměrná konzumace nejenže vede k obezitě a předčasnému stárnutí pleti, ale ohrožuje i srdce a játra.
Negativní vliv má také na psychiku, protože způsobuje únavu, podrážděnost a mozkovou mlhu. Jsou však všechny cukry opravdu tak špatné?.
Existuje mnoho druhů a nejméně 61 různých názvů, pod kterými se cukr může ukrývat v potravinách, a to často i takových, v nichž by člověk cukr úplně nehledal. Ani z nutričního hlediska nejsou všechny cukry stejné.
Rozlišujeme cukr přírodní, v potravinách se přirozeně vyskytující, obzvláště v ovoci, některé zelenině, mléčných výrobcích a některých obilovinách, a cukr přidaný. Ten je do potravin a nápojů přidáván během výrobních, zpracovatelských či přípravných procesů.
Při analýze 40 000 balených potravinářských výrobků vědci v Kanadě zjistili, že 66 % položek obsahovalo alespoň jeden druh přidaného cukru. Přidaný cukr může mít podobu klasického řepného cukru, glukózo-fruktózového sirupu získaného z pšenice či kukuřice, ovocné šťávy, medu, melasy či javorového sirupu.
„Vaše tělo nakonec reaguje na různé druhy cukru podobným způsobem – rozkládá ho na glukózu a fruktózu, což způsobuje zvýšení hladiny cukru v krvi,“ vysvětluje Marisa Mooreová, registrovaná dietoložka a nutriční specialistka z Atlanty.
Jsou všechny cukry stejně špatné?
Výzkum, za kterým stál Javier T. Gonzalez z anglické University of Bath, však naznačuje, že přeci jen existují jemné rozdíly v tom, jak tyto látky pravděpodobně ovlivňují fyziologické reakce těla, včetně hladiny cukru v krvi, krevního tlaku, zánětu a chuti k jídlu.
„Přírodní cukry jsou obecně méně znepokojivé,“ říkají odborníci. Spolu s nimi totiž člověk v dané potravině konzumuje i další prospěšné živiny, jako je vláknina či bílkoviny, což může pomoci zpomalit jejich vstřebávání.
Heidi J. Silverová, profesorka medicíny na Vanderbilt University Medical Center, k tomu poznamenává: „Nestravitelná vláknina v těchto rostlinných potravinách velmi prospívá střevnímu mikrobiomu.“.
Mooreová s tím souhlasí. „V ovoci je cukr součástí komplexu – dostáváte s ním vlákninu, vitamín C, antioxidanty a další živiny,“ říká. Řepný cukr, kterým si osladíte čaj nebo kávu, už však představuje přidaný cukr.
Větším problémem ovšem je, že do balených potravin se během výrobního procesu může dostat mnoho různých druhů cukru, což může mít za důsledek vytlačení dalších živin z jídelníčku. Odborníci z Lund University ve švédském Malmö například zjistili, že dospělí, kteří mají ve stravě vyšší příjem přidaného cukru, mívají nižší příjem mikroživin, jako je folát, hořčík, draslík, vitamín D, selen a zinek.
Med, melasa a javorový sirup
Nabádají proto k tomu, aby si lidé množství přidaného cukru ve stravě hlídali. Dobrým pravidlem je držet se potravin, u kterých přidané cukry tvoří 10 nebo méně % denní hodnoty přidaného cukru; 20 % nebo více již znamená vysoký obsah.
Některé druhy přidaného cukru jsou však přeci jen přínosnější pro zdraví než jiné. Med například obsahuje více minerálů než běžný cukr a navíc antioxidanty, které neutralizují škodlivé volné radikály v těle.
Díky tomu med snižuje hladinu cukru v krvi nalačno, celkový cholesterol i „škodlivý“ LDL cholesterol. Má i antibakteriální a protizánětlivé účinky.
Javorový sirup zase obsahuje fenolové sloučeniny s antioxidačními a protirakovinnými vlastnostmi, stejně jako aminokyseliny a minerály, jako je vápník, mangan, draslík a zinek. Pokud jím lidé nahradili řepný cukr ve stravě na osm týdnů, v rámci studie publikované v časopise Journal of Nutrition z roku 2024, došlo u nich ke snížení systolického krevního tlaku i zlepšení střevních bakterií.
Melasa, tmavý sirup, který zbude po krystalizaci cukrové řepy, má zase vysoké antioxidační skóre, navíc je zdrojem železa, vápníku, hořčíku, draslíku a selenu. Podle vědců pak obecně není cestou ani nadměrná konzumace cukru, ani striktní vyhýbání se mu, ale vědomé zaujetí jeho zařazením do zdravě stravy, zkrátka ono staré dobré: všeho s mírou.
Zdroj: National Geographic
