Obvykle nepřekypuje aktivitou. Teď je ale samice pandy červené netypicky činorodá a přenáší mládě z jednoho hnízda do jiného. Opatrnosti není nazbyt, vždyť se kolem toulá hladový irbis neboli levhart sněžný. Tyto šelmy přitom představují nebezpečí i pro mláďata pand velkých.

Oba tito živočichové patří u lidí mezi velmi oblíbené. Něco mají společného – je toho ale mnohem méně, než napovídá jejich podobný název. Koneckonců i vzhledově se dost liší. Panda velká náleží mezi šelmy medvědovité, pandu červenou zoologové nějaký čas řadili k šelmám medvídkovitým, nakonec ale byla z této skupiny vyjmuta.

Genetické zkoumání přitom definitivně rozřešilo otázku, jestli jsou blízkými příbuznými.

Působí jako obří plyšák

Panda velká dorůstá velikosti jako řada jiných medvědů. Ovšem šelma je to skutečně netypická – hlavně proto, že se krmí takřka výhradně rostlinnou stravou, konkrétně bambusem. Pravdou je, že většina medvědů nejsou primárně lovci a často se živí kořínky či bobulemi, nicméně i maso tvoří běžnou součást jejich jídelníčku.

A umějí budit hrůzu. V porovnání s grizzlym nebo medvědem ledním, který je mimochodem jediným masožravým zástupcem čeledi Ursidae, působí pomalá a svým způsobem věčně ospalá panda spíš jako obří plyšák.

Vegetarián bez trávicí soustavy býložravce

Abychom ji ale nepodceňovali – v případě, že se cítí ohrožená, umí ukázat drápy a být nebezpečná. Rovněž si občas dopřeje maso, například v podobně drobných hlodavců nebo ptáků. Nepohrdne ani vejci. Celkově by se ale dalo říct, že jde o mírumilovného vegetariána.

Ke konzumaci bambusu má uzpůsobené stoličky, které jsou nezvykle široké. S porcováním tuhé stravy jí pomáhají i silné žvýkací svaly. K užitku je jí také jakýsi nepravý palec, tedy přídatná zápěstní kost na předních končetinách, umožňující velmi účinně s bambusem manipulovat.

Nicméně tito živočichové nebyli stvořeni jako býložravci, a proto ani nemají jejich trávicí soustavu. Chybí jim střevní bakterie, které si efektivně poradí s vlákninou. Navíc bambus nepatří právě mezi energetické bomby.

Jak se s jeho trávením dokážou populární medvědi popasovat, zůstává do jisté míry nejasné. Každopádně aby získali potřebnou výživu, musí se krmit kolem 16 hodin denně, během nichž spořádají obrovské množství potravy.

Jinak hlavně odpočívají. Rozhodně neplýtvají energií při nějaké horečné aktivitě – byť dovedou dobře šplhat po stromech i plavat. Způsob života, jaký vyznávají, jim také nedovoluje uložit se k zimnímu spánku. Požíráním bambusu si potřebnou tukovou zásobu rozhodně nevytvoří.

Nejvýraznější medvědí vizáž

Ačkoli některé mají kožich spíše dohněda, typické je pro pandy velké černo-bílé zbarvení, zahrnující černé uši a „brýle“ kolem očí. I to přispívá k jejich jakémusi plyšákovitému vzhledu. Ostatně mezi medvědy jde bezkonkurenčně o nejvýraznější vizáž – navzdory tomu jim podle vědců slouží k maskovaní.

Čím do své čeledi zapadají, je samotářský život. Když samice přivede na svět jedno nebo dvě mláďata, je jejich otec už dávno za horami. Několikadenním milostným dostaveníčkem jeho úloha skončila.

Malí potomci jsou na matky odkázáni celé měsíce. V případě, že se v jednom vrhu narodí dva a mateřské mléko pro ně nestačí, ponechá si samice jen jedno a druhé odvrhne. Působí to krutě, nicméně taková příroda někdy je.

Více se dočtete v čísle 8/2026