Mezi nejzajímavější tvory Jižní Ameriky patří vodnice posvátná, známá rovněž jako posvátná žába. Je endemitem vysokohorského jezera Titicaca, nacházejícího se na hranici mezi Peru a Bolívií.

Tato významná a ikonická vodní plocha je považována za největší sladkovodní jezero na jihoamerickém kontinentu. Hlavně je však úzce spjata s dávno zaniklou, ovšem mýty opředenou inckou civilizací. Inkové považovali jezero Titicaca za posvátné, jelikož věřili, že se v něm zrodil stvořitel světa bůh Virakoča.

Mohou vážit i kilogram

Vraťme se však k vodnicím. Na souš tyto žáby vůbec nevylézají, ostatně jejich nevýkonné, zakrnělé plíce jim žádné křepčení mimo vodu ani nedovolují. Nejblíže hladině se dostanou při kladení vajec, kdy se vydávají do mělčích oblastí.

Jinak se potápějí do hloubky, přesahující klidně i 100 metrů. To jim umožňuje dýchání prostřednictvím řasnaté kůže, která má de facto funkci žáber. Mezi vodními žábami zaujímá prvenství, co se týče velikosti.

Ačkoli obvykle váží kolem 250 gramů a měří asi deset centimetrů, někteří „mackové“ mohou dosáhnout hmotnosti jednoho kilogramu a délky dvou decimetrů.

Ekosystém, který skomírá

V jezeře Titicaca jde o obávaného predátora. Nicméně i vodnice se mohou ocitnout v ohrožení. Coby obrannou strategii využívají vypouštění jakéhosi slizu. Bohužel navzdory tomu, jak je legendami opředené jezero pro celý region kulturně významné, jeho ekosystém dlouhodobě trpí a skomírá – a s ním i vodnice posvátné.

Důvodem je znečištění či chov pstruhů duhových, tedy druhu, který narušuje tak dlouho udržovanou rovnováhu. Velký problém představuje pro vodnice rovněž lov. Ačkoli i dřív byly součástí jídelníčku místních, v současnosti jsou jejich těla, rozmixovaná v jakýsi koktejl, žádaným produktem, jemuž jsou připisovány afrodiziakální účinky.

Když k tomu připočteme ještě pomalý proces rozmnožování, není divu, že se vodnice posvátné řadí mezi kriticky ohrožené živočichy.

Více o obojživelnících se dočtete v čísle 6/2026 v textu: Co jsou zač ti obojživelníci? Posvátná žába z jezera Titicaca či dravý „červ“