V chladných oblastech Sibiře a severní Kanady se vyskytuje sysel Parryův. Ve zkamenělých výkalech předchůdců těchto syslů, kteří obývali kanadský permafrost, objevili výzkumníci DNA dávných zvířat, včetně dnes již vyhynulých mamutů….
„Prohledávání syslích výkalů (neboli koprolitu) se může zdát ‚méně atraktivní‘ než vykopání mamutího klu,“ domnívá se Tyler Murchie, výzkumník v oboru paleogenomiky na kanadské McMasterově univerzitě a hlavní autor studie zveřejněné v časopise Nature Communications.
Nicméně podle jeho názoru jsou právě ony prostředkem k lepšímu poznání dávné minulosti naší planety. V norách, hermeticky uzavřených vzestupem permafrostu neboli trvale zmrzlé půdy, se dochovala pravěká DNA pocházející od vlků, bizonů, koní, gepardů i mamutů.
Mistři hibernace a hromadění
Arktičtí sysli (Spermophilus parryii), kteří i dnes obývají tundru na Aljašce, v Kanadě a na Sibiři, žijí v koloniích číhajících až padesát jedinců a komunikují hlasitým hvízdáním. Srst na hlavě a hrudi mají rezavě hnědou, na hřbetě pak stříbrošedou s bílými skvrnami.
Dosahují délky 35 až 50 cm a jejich váhá kolísá podle ročního období, ale pohybuje se kolem 800 g u samců a 700 g u samic. Živí se převážně rostlinnou stravou, tvořenou trávou, listy, kořeny a semeny, ale nepohrdnou ani houbami, hmyzem a mršinami.
Jsou to mistři hibernace. Na sedm měsíců upadají do pravého zimního spánku, během kterého dokáží své tělo podchladit až na teplotu -2,9 °C, což je nejnižší známá teplota u hibernujících savců. Zhruba jednou za dva až tři týdny se začnou ve spánku samovolně třást, čímž se zahřejí na normální teplotu, díky tomu se zachovává funkce mozku.
Aktivní jsou jen pouhých 4 až 5 měsíců. Během léta proto musí spásat arktickou vegetaci, hmyz i semena, aby nabrali až 40 % tělesné hmotnosti před další zimou.
Hlodavec, který nepohrne mršinou
Ačkoliv se živí převážně rostlinami, v přírodě jsou známi tím, že požírají i hmyz nebo zdechliny. Díky tomu mohli odborníci z jejich koprolitu rekonstruovat 18 mitochondriálních genomů, včetně genomů šesti mamutů, kteří žili v různých obdobích.
„Jedná se o genomy předávané výhradně matkou, což umožňuje sledovat rodové linie. Pomocí počítačů jsou sestavovány fragmenty DNA jako kousky skládačky,“ vysvětluje Murchie.
Zpočátku vědci zamýšleli studovat pouze mikrobiom syslů, než objevili „skutečně překvapivou biologickou rozmanitost organismů“, přiblížil Murchie. A to díky „přirozenému archivačnímu chování“ těchto hlodavců.
Objevená pravěká DNA pochází z období před 700 tisící až 3 000 lety a zahrnuje faunu i flóru tehdejší divočiny na severozápadě Kanady. Sysla Parryova vědci zkoumají i z jiného důvodu, hledají vysvětlení toho, jak si dokáže udržet mozkovou aktivitu i při nedostatku kyslíku, což by mohlo v budoucnu pomoci při léčbě lidských mozkových příhod.
Zdroj: Nature
