Nad obzorem se vyloupl ohnivý kotouč. Teplé sluneční paprsky dopadají na zem a hřejí do kožichů lemury kata, kteří se jim vsedě vystavují. Pohled na ně je poměrně úsměvný. Vypadají tak trochu jako skupinka lidí, kteří si užívají ranní klid a pohodu při meditaci.

Madagaskar patří mezi největší ostrovy světa. Nachází se v blízkosti jihovýchodní části afrického kontinentu a známý je především jako domov různých druhů lemurů. Jedná se o takzvané endemity, tedy živočichy, kteří se přirozeně vyskytují pouze v dané části planety.

Nicméně na Madagaskaru žijí i další úžasní tvorové, jež až na výjimky v přírodě nikde jinde k vidění nejsou. Například fosa, menší šelma připomínající kočku, jež však spadá do čeledi šelem madagaskarských, nebo lovec s přesným „zaměřovačem“ chameleon pardálí.

Lemuří vlajkonoši

Někdo si možná představuje Madagaskar jako veskrze tropický ráj. Ve skutečnosti jej zčásti tvoří suchá buš, mokřady či polopouště. Celý ostrov se od pevniny oddělil už před desítkami milionů let – od té doby vývoj tamní fauny a flóry probíhal izolovaně od okolního světa.

Charakteristickými stromy jsou pro tento kousek pevniny obří baobaby a typickými zvířaty lemuři, zejména tedy lemuři kata. Ti se svým dlouhým pruhovaným ocasem a výraznou obličejovou maskou představují pomyslné vlajkonoše celého infrařádu, pod který ovšem spadá rozmanitá škála čeledí, rodů a jednotlivých druhů.

Žádná poloviční obratnost

Lemuři kata se vyskytují v jižní části ostrova, v oblibě mají suchou buš. Působí nesmírně roztomile, ovšem i oni umějí bolestivě kousnout. Své čelisti však nevyužívají, alespoň většinou, k porcování živočišné stravy, jedná se totiž převážně o vegetariány.

S gustem si pochutnávají na plodech či květech. Nacházejí je i díky velmi vyvinutému čichu. Menu si sem tam doplní hmyzem nebo menšími obratlovci.

Řadí se mezi primáty, ještě konkrétněji mezi poloopice. To ovšem neznamená, že by disponovali jen poloviční obratností, pokud jde o šplhání po stromech. Naopak v této činnosti jsou velmi zdatní, pomáhají si končetinami se silnými a hbitými prsty.

Ocas jako biologická zbraň

Důležitou roli sehrávají i jejich ocasy – třeba jako prostředek komunikace. Když se pohybují po zemi ve vysoké vegetaci, bývá často vidět jen tato část těla, vztyčená vzhůru. Tak o sobě členové tlupy stále vědí.

Kromě toho slouží ocas k udržení rovnováhy a také coby pomyslná biologická zbraň – lemuři si na něj totiž aplikují výměšky pachových žláz a zastrašují jím své případné rivaly. Nutno však dodat, že není takzvaně chápavý, nemá tedy charakter další končetiny.

Jejich hlasová komunikace zahrnuje celou spoustu zvukových projevů. Je to vcelku rozsáhlá a rozmanitá „abeceda“.

Více se dočtete v čísle 11/2026