Hned tři meteorologické týmy měly generálu Eisenhowerovi zajistit co nejpřesnější informace o tom, jaké počasí bude vládnout při operaci Overload. Zdroje dat byly omezené, možnost bouře velká a odpovědnost ležela na jediném muži, kapitánu Jamesi Staggovi.
Film Presssure, který právě vstupuje do kin, pojednává o 72 hodinách, které předcházely vylodění spojenců v Normandii, neboli Dnem D, v červnu 1944. Meteorologové sehráli důležitou roli v plánování přesného načasování operace, protože nad Lamanšský průliv se blížila ničivá bouře.
Snímek vychází ze skutečných událostí. V Anglii tehdy pracovaly tři nezávislé meteorologické týmy – Britská meteorologická služba, Britský admiralita a americké letectvo pod vedením plukovníka Donalda Yatese.
Každý z týmu zpracovával omezená data z lodí a stanic v Atlantiku, protože satelity ani moderní modely, které známe dnes, tehdy neexistovaly. Stephen Burt z Univerzity v Readingu, který fungoval u filmu jako poradce, k tomu říká:
„Dělat předpověď na více než 24 hodin bylo ve 40. letech 20. století jako snažit se přistát s člověkem na Měsíci.“ Používání dat z horních vrstev atmosféry k předpovědi počasí bylo tehdy novinkou, meteorologové proto do značné míry spoléhali především na povrchová měření tlaku, teploty, rosného bodu, rychlosti a směru větru a na intuici založenou na zkušenostech.
Rozdílné informace o počasí
„V dnešní době máme satelity a tak dále a můžeme vidět, co se blíží, máme pozorování z USA,“ vysvětluje Burt. „Ale tehdy zdroje pocházely z pár lodí, možná pár ponorek a pár pozorování z letadel. A to je vše.“ Navíc, týden před dnem D byl nejteplejším květnovým týdnem v historii měření, toto maximum bylo překonáno teprve letos.
Pak se strhla obrovská bouře a další těsně za ní. Týmy docházely k různým závěrům. Zatímco americký tým byl optimistický, Britové volil opatrnější tón.
Úkolem britského důstojníka Jamese Stagga nebylo jen vyjádřit vlastní názor, ale vzít tyto protichůdné zprávy, udělat z nich jednotný závěr a ten obhájit před nejvyšším velením. „Stagg byl ve velmi obtížné situaci.
Opustil svou velmi těhotnou manželku, aby přijel a vykonal tento velmi důležitý úkol,“ objasňuje profesor Ed Hawkins z Univerzity v Readingu, odborník na sběr a zkoumání historických meteorologických dat.
Invaze o den odložena kvůli tlakové níži
Vylodění bylo naplánováno na 5. června 1944 za úsvitu. Na večerním zasedání 3. června večer však přišel Stagg s varováním, že se od Atlantiku blíží hluboká tlaková níže a počasí bude 5. června katastrofální se silným deštěm, vysokými vlnami a nízkou oblačností.
Na základě toho generál Eisenhower rozhodl o 24hodinovém odkladu akce. Večer 4. června Stagg předpověděl, že se 6. června brzy ráno na krátkou dobu mraky částečně protrhnou a vítr utiší a otevře se úzké okno dobrého počasí.
Německá meteorologická služba tento vývoj vůbec nezaznamenala a Německo počítalo s tím, že v takovém počasí nikdo nezaútočí.
Kdyby Eishenhower Stagga neposlechl, konalo by se vylodění v prudké bouři, což by znamenalo obrovské ztráty na životech. Kdyby se naopak čekalo na další ideální fázi měsíce a přílivu, která odpovídala vojenským požadavkům, došlo by k invazi až o dva týdny později, mezí 17. až 19. červnem, kdy však nad Lamanšským průlivem udeřila třídenní ničivá bouře, která by invazní flotilu i umělé přístavní hráze zcela zdemolovala.
Když Stagg 5. června ráno okno pro 6. červen potvrdil, řekl mu Eisehower památnou větu: „Proboha, udržte to počasí takové, jaké jste nám předpověděl. Nepřinášejte už žádné další špatné zprávy.“.
Zdroj: The Guardian
