Oblast dnešní Argentiny byla lovištěm mnoha obávaných dinosaurů. „Úřadovali“ tu giganotosauři nebo megaraptoři. Ovšem ještě před nimi byl tenhle region panstvím jiného predátora. Šlo o mohutného parakrokodylomorfa se zuby připomínajícími čepele.

Dinosaury vnímáme jako tvory, kteří po desítky milionů let, před nástupem éry savců včetně člověka, dominovali naší planetě. Kdo tu byl ale ještě před nimi? Jací dravci stáli na vrcholu potravního řetězce, než si pomyslné žezlo převzali obávaní druhohorní teropodi?

V těch časech žila jiná, ovšem neméně děsivá monstra. Například Shakajlura riojanensis, krokodýlům příbuzný predátor nedávno představený paleontology.

Jako čepel vystřelovacího nože

Prvohorní predátoři nejsou ani zdaleka tak známí jako pop-kulturou proslavení tyranosauři, velociraptoři či z pozdějšího období pocházející smilodoni, tedy šavlozubí tygři, rozhodně však šlo o fascinující zvířata.

K nejvíc pozoruhodným patří Crassigyrinus scoticus. Náleží mezi tetrapody, česky čtyřnožce, jejichž počátek je datován do geologické periody devonu před zhruba 390 miliony let, kdy se přesunuli z vody na souš.

Tenhle mrštný lovec ale zůstal věrný „mokrému“ prostředí. Svůj domov měl v bažinách a mokřadech dnešního Skotska či Západní Virginie v USA. Byl jakousi bizarní kombinací hada, mloka a krokodýla. Ve stojaté vodě číhal na svou kořist se stejnou trpělivostí, jakou se vyznačují aligátoři či anakondy.

Na zvíře, které se až příliš přiblížilo k jeho království, pak bleskově zaútočil. Vyletěl z vody jako čepel vystřelovacího nože z rukojeti.

Puzzle z úlomků lebek

Chlapci z populárního filmu Karla Zemana Cesta do pravěku by na tohoto dravce mohli narazit v období karbonu, před asi 350–330 miliony let. V legendárním snímku se však Crassigyrinus scoticus neobjevuje.

Není divu, vždyť film vznikl v roce 1955 a ačkoli vyhynulý rod Crassigyrinus byl pro svět vědy objeven o 26 let dříve, až v nedávné době dokázali vědci z University College London a britského Přírodopisného muzea pod vedením expertky přes buněčnou a vývojovou biologii Laury Porrové co nejpřesněji zrekonstruovat vzhled hrozivého predátora.

Úspěchu dosáhli s ohledem na posun v oblasti počítačového tomografie a 3D vizualizace. Díky pokročilým metodám zobrazování a práce s naskenovanými materiály se jim podařilo poskládat puzzle tvořené úlomky několika lebek.

Z těch tak po téměř 100 letech od pojmenování rodu dali „do kupy“ jednu kompletní.

Vyvinuté smysly a drtivý stisk čelistí

Jak tedy Crassigyrinus scoticus vypadal? Dorůstal zhruba dvou až tří metrů a bez ohledu na to, že tělem připomínal hada, disponoval krátkými končetinami. Tuto představu o jeho vzhledu si paleontologové učinili již dřív, před několika lety ji však mohli doplnit přesnějšími informaci ohledně živočichovy hlavy.

Původně převládal názor, že měla jaksi úhořovitý „design“ současných murén. Ukázalo se však, že predátorova tlama se vyznačovala spíše krokodýlím tvarem.

Jak z obrazu poskládané lebky vyplývá, tvor byl schopen drtivého stisku čelistí – i to jej spojuje s krokodýly. Pokud jde o smysly, experti předpokládají, že je měl velmi vyvinuté. Dokázal podle nich vnímat vibrace, velké oči mu navíc umožňovaly dobře vidět i v zakalené vodě.

Existuje rovněž teorie, podle níž byl vybavený takzvaným Jacobsonovým orgánem. Jeho užíváním jsou známí hadi či varani, kteří rozeklaným jazykem sbírají pachové stopy v okolí a následně je v Jacobsonově orgánu analyzují.

O dalších tvorech, kteří vládli před dinosaury, se dočtete v čísle 11/2026