Před téměř čtyřmi desetiletími objevili vědci uvnitř impaktního kráteru, nacházejícího se na ostrově Devon, jež je součástí kanadských ostrovů královny Alžběty, soubor dokonale zachovaných fosilií.

Ty nyní konečně vydaly své tajemství. Patřily vyhynulému druhu bezrohého nosorožce, který žil před 23 miliony let..

Odborníci zvíře pojmenovali Epiatheracerium itjilik, což v inuktitutštině znamená „mráz“ nebo „ledový“. Svojí velikostí se podobalo dnešním indickým nosorožcům (Rhinoceros unicornis). Jedná se o dosud jediný nalezený exemplář, kterým je mladý dospělý samec.

„Fosilie jsou ve vynikajícím stavu,“ uvádí Marisa Gilbertová, paleobioložka z Kanadského muzea přírody (CMN) a spoluautorka analýzy těchto ostatků. „Jsou trojrozměrně zachovány a minerály byly nahrazeny pouze částečně. Bylo objeveno asi 75 % kostry, což je na fosilii neuvěřitelně kompletní.“.

Kosti se zachovaly uvnitř 23 kilometrů širokého impaktního kráteru díky jeho rychlému naplnění vodou. Kráter pravděpodobně vznikl po dopadu asteroidu nebo komety v době, kdy Zemi obýval tento arktický nosorožec.

Ten v kráteru uhynul dříve, než se z něj stihlo stát jezero. Rostlinné pozůstatky pak ukazují, že v kanadské vysoké Arktidě – konkrétně na ostrově Devon v Nunavutu, kde se kráter nachází – se tehdy vyskytoval les mírného pásma.

23 milionů let stará fosilie nosorožce

Jak miocén (před 23 miliony až 5,3 miliony let) přecházel do pliocénu (před 5,3 miliony až 2,6 miliony let) a nakonec ustupoval poslední době ledové, na fosilii působilo střídání cyklů mrazu a tání, což ji postupně vytlačovalo na povrch kráteru.

Vědci ji tam objevili v roce 1986. Následné expedice objevily další kosti patřící E. itjilik, stejně jako další druh, tuleně Puijila darwini, který žil po boku těchto arktických nosorožců.

Na základě charakteristik zubů, dolní čelisti a lebky ve srovnání s jinými druhy nosorožců zařadila Gilbertová spolu se svými kolegy nově objevený druh do evolučního stromu analýzou vazeb k 57 vyhynulým a žijícím skupinám nosorožců.

Zjištění naznačují, že E. itjilik byl nejblíže nosorožcům, kteří žili na území dnešní Evropy před více než 23 miliony let. Praví moderní nosorožci (Rhinocerotidae) se vyvinuli asi před 40 miliony let v Severní Americe a jihovýchodní Asii a jejich potomci se následně rozšířili na všechny kontinenty kromě Jižní Ameriky a Antarktidy.

Severoatlantický pevninský hřbet

„Dnes existuje v Africe a Asii pouze pět druhů nosorožců, ale v minulosti se vyskytovali v Evropě a Severní Americe, přičemž z fosilních záznamů je známo více než 50 druhů,“ vysvětluje hlavní autorka studie Danielle Fraserová, vědecká pracovnice a vedoucí paleobiologie na CMN. E. itjilik byl nejseverněji žijící nosorožec, jaký kdy byl objeven.

Vědci se domnívají, že migroval z Evropy přes tak zvaný Severoatlantický most, který sestával z obnažené kontinentální kůry.

Objevil se v pozdějších fázích křídy (před 145 až 66 miliony let), ale o tom, kdy zmizel se vedou diskuse. Podle některých studií došlo k jeho zřícení před 56 miliony let, jiné však naznačují, že mohl zůstat zachován až do doby před 2,7 miliony let.

Nově objevená fosilie hovoří spíše pro druhou variantu. Nosorožci (Rhinocerotidae) dorazili do Evropy před 33,9 miliony let během události známé jako Grande Coupure neboli „velký řez“, kdy docházelo k vymírání a rozptylování druhů.

Před 23 miliony let pak tito nosorožci dorazili do Severní Ameriky, takže pevninský most musel přetrvávat přinejmenším do začátku miocénu.

Zdroje: LiveScience.