Zkazky o tom, jak si zvířata promyšleně hledají rostliny, které jim uleví od neduhů, se tradují nejen mezi milovníky přírody. Dokonce i biologové už pár desítek let sledují, zda jde o nahodilé nebo cílené chování.
Pozoruhodně dobře si pomocí přírodní medicíny dokážou poradit zejména šimpanzi..
Americký biolog Michael Huffman od 80. let 20. století postupně vytipoval další více než tři desítky rostlin, jejichž listy šimpanzi polykali vcelku svinuté do balíčku. Všechny měly jeden společný rys – drsný a chlupatý povrch.
Právě díky němu mohly pročistit střevo od parazitů. Huffmanovy závěry potvrzují i další výzkumy lidoopů v celé Africe, nejnověji pak Barbary Fruthové z Institutu Maxe Planka pro evoluční antropologii v Lipsku.
Se svým týmem zaznamenávala případy samoléčby mezi šimpanzi bonobo v národním parku Salonga v Kongu. Jednou z rostlin, kterou bonobové požírali, byl keř Manniophyton fulvum, používaný místními lidmi k výrobě pastí na zvířata.
Vědci pozorovali, jak si bonobové vrství otrhané listy na jazyk, promíchávají se slinami a pak jazykem tvarují do koule. Dávají si pozor, aby se listí nedotklo rtů, protože způsobuje svědění a boláky. Listovou kouli pak bez rozkousání spolknou.
V téhle podobě listy procházely trávením pomaleji, vědci je nacházeli v trusu i po víc než 24 hodinách. Barbara Fruthová z toho usuzuje, že šimpanzi nejen používají tuto rostlinu jako léčebný prostředek proti červům, ale dokonce ji upravují tak, aby působila déle.
Naděje na nové léky
V jednom bodě se ale biologové zkoumající samoléčení u zvířat shodují: Jejich sledování může být velmi užitečné pro lidskou medicínu. Z 300 000 rostlinných druhů známých po celém světě je jen 10 % až 20 % kompletně biologicky a chemicky prozkoumaných.
Určitým vodítkem, kde hledat, by se mohly stát rostliny, s nimiž zvířata experimentují miliony let. Některé takové projekty už uspěly – například týmu Sabriny Kriefové z Národního přírodovědného muzea v Paříži se podařilo analyzovat více než 1000 rostlinných extraktů a najít 20 farmakologicky účinných látek, mimo jiné dvě látky proti malárii v listech stromu Trichilia rubescens, které zabíjejí původce malárie.
Ačkoli nejsou tak účinné jako konvenční lék chlorochin, mají jinou výhodu: Původce infekce, parazitický prvok, si vůči nim nevytváří rezistenci. Léčivé rostliny by se také mohly ukázat jako požehnání pro léčbu rakoviny:
Kriefová našela dva slibné saponiny v listech stromu Albizia grandibracteata, které zastavují růst nádorových buněk.
Velmi důkladně se možností farmaceutického využití rostlin konzumovaných primáty k samoléčbě zabývala také Barbara Fruthová z Institutu Maxe Planka v Lipsku. Podařilo se jí propojit domorodé znalce rostlin s botaniky a chemiky a tak sestavit katalog více než 600 léčivých druhů, které jsou nadějí pro farmaceutický výzkum.
Více se dočtete v čísle 6/2024.
Autorka: Kateřina Pavelcová
