Šakali nepatří k šelmám, které by si lidé se starým kontinentem spojovali. Nicméně zde žijí – a co víc, v posledních dekádách se Evropou šíří. Z oblastí, pro něž byl v minulosti jejich výskyt typický, tedy z Balkánu a Černomoří, pronikají do dalších regionů.

V současnosti lze na šakaly obecné narazit v zemích, jako jsou Rakousko, Polsko nebo Francie. Objevili se i v České republice. Rozsah a okolnosti expanze těchto živočichů zkoumal mezinárodní tým vědců, jehož součástí byli také experti z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.

Jak vyšlo najevo, šakalům hraje do karet například to, že prosperují rovněž v lokalitách, jimž se vyhýbají vlci. „Výsledky ukazují, že člověk dnes výrazně ovlivňuje vztahy mezi predátory v evropské krajině.

Šakalům nepomáhá jen změna klimatu nebo fragmentace krajiny, ale i to, že v okolí lidských sídel nacházejí útočiště před vlky,“ uvedl Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR s tím, že šakal obecný je mimořádně přizpůsobivý a flexibilní druh.

Odborníci se domnívají, že by se menší šelmy mohly rozšířit na území, zahrnující až 75% Evropy. „Na Pyrenejském poloostrově by příchod šakala mohl mít velice negativní vliv na regionální biodiverzitu, zejména pak na řadu evropsky ohrožených stepních druhů ptáků,“ varoval Martin Šálek.

Regulovat expanzní „ambice“ středně velkých dravců jsou schopni právě vrcholoví predátoři v podobě vlků, kteří na starý kontinent pomyslně hlásí návrat.  „Ochrana velkých šelem není jen otázkou samotných druhů, ale celého fungování ekosystémů…,“ upozornil expert.

Studie byla publikována v prestižním časopisu Nature Ecology & Evolution.