Levhart mandžuský, poddruh levharta skvrnitého, je velmi vzácnou kočkovitou šelmou. Tito impozantní predátoři se vyskytují v lesích Dálného východu. Jsou přizpůsobeni drsným podmínkám, které v dané části planety panují, ovšem člověku a důsledkům jeho činnosti čelí těžko.
V 70. letech 20. století byl počet levhartů mandžuských ve volné přírodě odhadován na asi tři desítky jedinců. V roce 2000 se odhady pohybovaly v ještě pochmurnější rovině, nakonec se ale situace začala mírně zlepšovat.
Aktuálně jich v přirozeném prostředí žije zhruba 130. Kolem 200 zvířat je pak chováno v 91 institucích po celém světě.
Olomoucká zoo, která letos slaví 70 let od otevření veřejnosti, patří k těm zahradám, jež jsou v jejich odchovu úspěšné – a to dává celému druhu více naděje do budoucna. V areálu na Svatém Kopečku jsou kriticky ohrožené šelmy jako doma od roku 2001. Za tu dobu se tam narodilo celkem 15 mláďat.
V současnosti se olomoučtí chovatelé starají o dvě mláďata, samce a samici. Těm se v moravské zoo velmi dobře daří. V červnu 2026 už začala zkoumat zákoutí velkého výběhu.
„Matka je velmi starostlivá, ona sama má právě tento výběh neskonale ráda, je prostorný, může v něm i šplhat a současně jí skýtá dokonalý přehled o dění vůkol. Tuto jistotu nepochybně přenese na svá mláďata, kterým malý výběh pro jejich temperament již nestačí.
Ačkoliv jsou bázlivá, nový prostor přivítala hravě a nebojácně. Skotačí, dovádí a lidé je při troše štěstí mohou v Pavilonu levhartů již spatřit,“ vyjádřil se ošetřovatel Tomáš Podhorka.
