V temných hlubinách oceánu, kam nikdy nepronikne sluneční světlo, našli vědci něco mimořádného. Na dně jihovýchodního Indického oceánu se rozprostírá obrovské „velrybí pohřebiště“ – místo, kde se po miliony let hromadily kostry velryb.

A přestože jde na první pohled o říši smrti, ve skutečnosti zde bují překvapivě bohatý život.

Mezinárodní tým vědců objevil tuto podmořskou nekropoli v oblasti známé jako Diamantinská zlomová zóna západně od Austrálie. Lokalita se táhne v délce přibližně 1 200 kilometrů a obsahuje stovky fosilií i novějších pozůstatků velryb. Některé kosti jsou staré více než pět milionů let.

Hostina v oceánské pustině

Když velryba zemře a její tělo klesne ke dnu, stane se z něj vzácný zdroj potravy. V hlubokém oceánu je totiž jídla málo. Mrtvá velryba proto funguje jako obří zásobárna energie, která může živit celé společenství organismů po desítky let.

Kolem koster vědci pozorovali rozmanité živočichy – od trubicovitých červů a mořských okurek přes křehké hvězdice až po korýše a mlže. Některé nalezené druhy mohou být pro vědu zcela nové. Právě takovým ekosystémům se říká „whale falls“, tedy velrybí pády.

Vznikají tehdy, když tělo velryby dopadne na mořské dno a postupně se stane ostrovem života uprostřed jinak téměř pusté hlubiny.

Pět milionů let kostí

Výzkumníci během 32 ponorů identifikovali stovky nalezišť fosilních kostí a několik relativně čerstvých velrybích těl. Mezi nálezy byly lebky zobákovců i kosticovců, včetně dosud neznámého vyhynulého druhu pojmenovaného Pterocetus diamantinae.

Některé fosilie ležely v hloubkách přesahujících sedm kilometrů. Jde tak o nejhlubší a pravděpodobně i nejrozsáhlejší známé velrybí pohřebiště na světě.

Proč právě tady?

Vědci zatím nemají definitivní odpověď. Jedna z možností je, že oblast leží na dávné i současné migrační trase velryb. Svou roli mohla sehrát také zvláštní topografie mořského dna. Hluboké prolákliny a svahy mohly po miliony let fungovat jako obří trychtýř, který zachycoval klesající kostry.

Dalším důvodem mimořádného zachování kostí může být velmi pomalé ukládání sedimentů a extrémní podmínky panující v těchto hlubinách. Díky nim zůstaly některé pozůstatky zachovány po neuvěřitelně dlouhou dobu.

Smrt, která vytváří život

Objev připomíná jednu z nejzajímavějších lekcí oceánské biologie: v přírodě téměř nic nepřijde nazmar. To, co pro velrybu znamená konec, představuje pro desítky dalších druhů začátek.

Na dně oceánu se tak z kostí dávných obrů stávají malé ostrovy života. A právě díky nim mohou vědci nahlédnout do historie velryb, evoluce hlubokomořských organismů i fungování jednoho z nejméně prozkoumaných prostředí na Zemi.