Poušť rozhodně není místem, které by si většina lidí vybrala k životu. Nicméně existují oblasti s vyprahlou zemí, jež se dočkaly osídlení. Už v pravěku někteří naši předkové „zakotvili“ v pouštních regionech. Klíčová pro výběr správné lokality nebyla přitom jen přítomnost vody.

V rámci studie, zveřejněné v prestižním časopise Nature, se otázkou zásadních podmínek dávného osídlení pouští zabýval mezinárodní tým expertů. Do výzkumu se zapojili odborníci z řady zemí včetně USA, Velké Británie, Rakouska, Portugalska nebo České republiky.

Vědci mimo jiné stavěli na tom, že v období pleistocénu se na Arabském poloostrově nalézalo množství jezer, nabízejících přemíru životodárné tekutiny. Dalo by se čekat, že právě v těchto místech naši předkové hojně zapouštěli kořeny.

„Stáli jsme na břehu jednoho dávného jezera za druhým, ale nenašli jsme nic, co by vzešlo z lidské ruky. Voda bez kamene byla slepou uličkou,“ popsal Rudolf Dellmour z Vídeňské univerzity.

Jak badatelé upozorňují, kámen, vyskytující se spíše při okrajích pouští, byl tehdy nezbytný pro výrobu různých nástrojů. „Počáteční výsledky výzkumu v Saúdské Arábii nás vedly k vytvoření obecného modelu, který propojuje dostupnost vody s geologií kamenné suroviny a umožňuje předpovídat to, čemu říkáme potenciál lidského osídlení – tedy kde v dané krajině mohli lidé závislí na kamenných nástrojích trvale žít.

Modely postavené jen na podnebí a vodě mohou výrazně přeceňovat, jak velkou část pouště byli pravěcí lidé schopni obývat,“ uvedl Roman Garba z Archeologického ústavu AV ČR v Praze a v Brně a Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR.