Z husté mlhy se vynořila podlouhlá loď s děsivým drakem na přídi. Patnáct vesel na každém boku se s pravidelností nořilo do mořských vln. Hrozba dorazila k pobřeží. Od 8. století se tento pohled naskýtal obyvatelům přímořských oblastí Skotska, Anglie nebo Francie často. Připlouvali Vikingové!

Jaký byl skutečně život proslulých válečníků a mořeplavců? A co po nich zůstalo do dnešní doby? Některé odpovědi mohou přinést archeologické nálezy, učiněné v nedávné době.

Ze zemědělců nájezdníky

Přetrvává poměrně zažitá představa Vikingů jako severského národa dobyvatelů. Výraz viking ale neurčoval jedince coby příslušníka určité etnické skupiny. Dodnes není jasné, jaký přesně má toto slovo původ, nicméně vychází ze staro severského výrazu víkingr, což definuje osobu, podnikající nájezdy z moře.

Vikingem se tedy člověk nerodil, ale stával. Týkalo se to národů z oblastí Skandinávie, konkrétně Skandinávského a Jutského poloostrova, kde bychom dnes našli obyvatele Švédska, Norska a Dánska.

Ve svých domovech byli tito lidé zpravidla zemědělci, ovšem na moři se měnili v obávané plenitele. Kromě toho však šlo i o zdatné obchodníky. Ne všechny výpravy byly loupeživé. Vikingové postupem času rozvíjeli v zemích, do nichž pronikali, obchodní vztahy a propojovali nejen evropské lokality.

Helmy a rohy v opeře

Podoba Vikingů, jak ji dnes vnímáme, je samozřejmě z velké části daná jejich vyobrazením v popkultuře. Téměř každý si automaticky představí plavovlasé mohutné válečníky s vousy spletenými do copánků a s helmami ozdobenými rohy. Právě ony přilby jsou přitom považovány za jejich typický znak.

Jde přitom o konstrukt, vytvořený v 19. století. Obrovský „boom“ zažil poté, co se rohaté helmy objevily v operním představení Prsten Nibelungův. Postavy z pera skladatele Richarda Wagnera (1813–1883) takto ozvláštnil kreativní kostýmní výtvarník.

Sekery a meče? Spíš kopí!

Obecně se takové přilby užívaly spíše v rámci specifických rituálů či ceremonií – v samotném boji by totiž byly na obtíž. Vikingové spoléhali na ochranu hlavy, zvanou spangenhelm, která sestávala z několika kovových plátů, připojených nýty k základní konstrukci – byť zdaleka ne každý ji měl.

Ani jejich výzbroj se často nepodobala té, jíž disponují herci na filmovém plátně. Sekery, a hlavně meče byly určeny pro osoby výše postavené, většina bojovníků měla pouze kopí a kulatý dřevěný štít. Na druhou stranu levnější kopí mohlo být mnohdy efektivnější než honosný meč.

Sněm svobodných mužů

Převládá mínění, že Vikingové nebyli žádní špinaví trhani, nýbrž o svůj zevnějšek dbali. Dávali na odiv ukořistěné předměty, často se okázale oblékali a značnou péči věnovali i vlasům a vousům. Před bitvou si snad svazovali vlasy do uzlů, což mělo ryze praktický účel.

Společnost seveřanů se, tak jak to v té době bylo běžné, členila do vrstev. Nejnižší postavení měli otroci, často zajatci z vikinských nájezdů. Ti sloužili svobodným vlastníkům půdy, takzvaným karlům, nebo nejvýše postaveným jarlům, kteří spravovali svá velká panství podobně jako velkostatkáři nebo rančeři na Divokém západě a šlo v zásadě o zástupce aristokracie.

Než se ve skandinávských zemích centralizovala moc pod jednoho krále, jakým byl například proslulý Knut Veliký (asi 985–1035), byla vláda rozdrobena do menších oblastí. V jejich čele stáli vůdci s nikoli dědičným právem na toto postavení, ale volení sněmem, zvaným Thing, v němž zasedali svobodní muži.

Více se dočtete v čísle 12/2026