Stromy sehrávají důležitou roli při ukládání uhlíku, jehož přebytek v atmosféře ve formě CO2 vede ke změně klimatu. Nejnovější studie však naznačuje, že stromy nemusí být schopny ukládat tolik uhlíku, jak se doufalo.

Vědci zjistili, že fotosyntéza totiž ne vždy vede k růstu dřeva, který uhlík váže..

Spalováním fosilních paliv, jako je uhlí, ropa či zemní plyn se uvolňuje uhlík, který byl miliony let uložen v podzemí. V atmosféře se mění na oxid uhličitý (CO₂), který funguje jako skleníkový plyn. Zachycuje teplo odražené od zemského povrchu, což vede k celosvětovému oteplování a změně klimatu.

Stromy byly dlouho považovány za jeden z klíčových faktorů, jak tomu bránit. Ostatně pozemní aktivity, jako je sázení stromů, tvoří drtivou většinu lidského úsilí o odstranění oxidu uhličitého z atmosféry, ovšem jejich účinek je zdá se dosti nadhodnocený.

Při pohledu na ukládání (sekvestraci) uhlíku stromy hrají klíčovou roli jak fotosyntéza, tak růst dřeva. Nejde však o dva oddělené procesy, které by stály proti sobě. Naopak, jsou to dvě poloviny téhož řetězce.

Dalo by se říci, že fotosyntéza je motor, který uhlík ze vzduchu nasává, a růst dřeva je trezor, který ho v lese dlouhodobě uzamkne. Listy a jehličí pohlcují oxid uhličitý ze vzduchu. Pomocí sluneční energie a vody ho přeměňují na glukózu a kyslík, který vypouštějí zpět.

Pohlcování uhlíku stromem

Fotosyntéza sice uhlík zachytí, ale velkou část z něj (často 40 až 50 %) strom okamžitě spotřebuje na vlastní dýchání pro udržení životních funkcí. Tento uhlík se vrací zpět do atmosféry jako CO2. To, co ze stromu dělá skutečného šampiona v ukládání uhlíku, je ale růst dřevní hmoty, tedy kmene, větví a kořenů.

Cukry, které stromu zůstanou po fotosyntéze a které nespálí při dýchání, přemění na složité strukturální polymery – celulózu, hemicelulózu a lignin.

Tyto látky tvoří samotnou strukturu dřeva. Suchá dřevní hmota je tvořena zhruba z 50 % čistým uhlíkem. Dokud strom roste a dřevo mohutní, uhlík je pevně vázán. Růst dřeva funguje jako dlouhodobé úložiště, které izoluje uhlík z atmosféry na desítky až stovky let.

„V současné době většina modelů předpokládá, že pokud probíhá fotosyntéza, dochází k růstu. Zjistili jsme, že tomu tak není,“ vysvětluje Mukund Palat Rao, vědec zabývající se uhlíkovým cyklem na Lamont-Doherty Earth Observatory na Kolumbijské univerzitě a hlavní autor studie.

Jen růst dřeva váže uhlík

Při měřeních v lokalitách ve východní části USA vědci zjistili, že přibližně 36 % roční absorpce uhlíku probíhá po zastavení růstu stromů na konci léta. Podrobnější měření ukázala, že růst dřeva byl omezen pouze na období s dostatkem vláhy a nízkými teplotami.

Tato období jsou však stále vzácnější, neboť celosvětový nárůst teplot s sebou přináší častější vlny veder a sucha. Vědci proto nyní zkoumají, zda je oddělení fotosyntézy a růstu dřeva, které pozorovali, patrné i u jiných druhů stromů a oblastí.

Uvedli, že jejich výsledky ukazují, že schopnost lesů dlouhodobě ukládat uhlík závisí na tom, kolik uhlíku bylo absorbováno a poté nasměrováno do růstu dřeva. Pokud by více absorbovaného uhlíku proudilo k přechodnému využití, síla lesů jakožto ukladatelů uhlíku by klesla.

„Modely zemského systému, které předpokládají konzistentně těsnou vazbu mezi fotosyntézou a růstem dřeva, proto mohou nadhodnocovat budoucí ukládání uhlíku v lesích,“ upozorňují autoři studie.

Zdroje: The Guardian