Evoluce sexu a význam pohlavního rozmnožování se staly možná nejdiskutovanějšími tématy evoluční biologie. Vedou nejen k mnohým rozporům mezi odborníky, ale i k mnoha matematickým modelům. Přesto, že toho o významu pohlavního rozmnožování byla napsána kvanta, nemáme pořád úplně jasno v tom, proč v živé přírodě převažuje..

Byly vysloveny desítky teorií, které si sice často neodporují a žádná z nich nebyla vyvrácena, ale žádná z nich také nemůže být s určitostí označena jako hlavní důkaz pro výhodnost a převahu pohlavního rozmnožování. Ve skutečnosti se nevýhody pohlavního rozmnožování hledají snáze než výhody.

Evoluční skandál

Vyhnout se střídaní pohlavního a nepohlavního rozmnožování se podařilo pijavenkám (Bdelloidea). Jsou výjimkou, která díky své nepřerušované partenogenezi způsobila „evoluční skandál“, jak jev označil J. Maynard Smith.

Skandální na pijavenkách je to, že popírají teorii o roli pohlavního rozmnožování ve vztahu k parazitům (viz Červená královna níže). Nebo se o nich aspoň takto smýšlelo.

Pijavenky to ovšem vymyslely jinak. Jsou schopny anhydrobiózy a následné rehydrobiózy, což znamená, že mohou zcela vyschnout, ale poté se „rehydratovat“ a obnovit svůj metabolismus. Mimochodem: anhydrobióza a rehydrobióza jsou známé schopnosti i želvušek (Tardigrada).

Ve stavu anhydrobiózy nedokáže v jejich těle přežít žádný parazit ani patogen, a tak se nabízí náhrada těchto schopností za občasné pohlavní rozmnožení. Navíc jsou pijavenky velmi odolné vůči ionizujícímu záření, a to díky efektivním reparačním systémům poškozené DNA. V genomu se jim tedy nehromadí škodlivé mutace způsobené zářením.

Mají tak o důvod méně rozmnožovat se pohlavně. Jako bonus umějí pijavenky získávat geny horizontálním přenosem z hub, rostlin nebo bakterií. Jsou ve všech ohledech výjimečné a jejich asexualita je nijak neomezuje.

Autorka: Marika Davídková

Více o nástrahách pohlavního a nepohlavního rozmnožování se dočtete v čísle 3/2024, které je právě v prodeji.