Schopnost používat nástroje je vlastní nejen lidem. Řada zvířat se naučila využívat nejrůznější pomůcky, které jim usnadňují lov, nebo jen zpříjemňují život. Jejich řady je nyní potřeba rozšířit i o papoušky kakadu, konkrétně o kakadua Goffinova, který je schopný si nosit nástroje, potřebné k získání nejrůznější semen, s sebou, jak ukázala nejnovější studie..

Kakadu Goffinův je menší, asi 32 cm vysoký, papoušek bílé barvy s malou chocholkou. Pochází z indonéského ostrova Tanimbar, který je součástí Moluckého souostroví a leží jihozápadně od Nové Guineje. Ostrov je velký asi jako Pardubický kraj, jen má pětkrát menší počet obyvatel.

Tito papoušci se živí ořechy, bobulemi, semeny a ovocem. U kakaduů chovaných v zajetí bylo zjištěno, že používají a vyrábějí si nástroje.

I u volně žijících papoušků bylo pozorováno, že mohou k extrakci semen z konkrétního ovoce použít až tři různé nástroje. Vědce však zajímalo, zda jde skutečně o soubor nástrojů, o nichž kakaduové vědí, že je všechny potřebují použít, nebo se u nich potřeba použití nového nástroje objeví, až podle toho, jak se úkol vyvíjí.

Evoluční biolog Antonio Osuna-Mascaró, z Univerzity veterinárního lékařství ve Vídni, si dal za cíl zjistit, zda jsou kakaduové skutečně schopni rozpoznat, kdy si práce vyžádá použití více než jednoho nástroje.

Lov na kešu oříšky

Osuna-Mascaró se při vymýšlení úkolu pro papoušky inspiroval šimpanzi z trojúhelníku Goualougo v severním Kongu, kteří používají nástroje k získávání termitů z termitišť. Postupují přitom ve dvou krocích.

Nejprve použijí tupý klacek k proražení díry do termitiště, do ní potom vloží zahnutý klacík, kterým vyloví termity. Pro kakaduy připravil tým vědců místo lovu termitů lov kešu oříšků. Krabička obsahovala kešu schované za průhlednou papírovou membránou, kterou museli ptáci nejprve prorazit, aby se k odměně dostali.

K tomu dostali dva nástroje, a to špejli na proražení díry a svisle přepůlené plastové brčko pro nabrání ořechu. Sedm z deseti testovaných papoušků se naučilo úspěšně získat kešu protržením membrány, dva kakaduové, Figaro a Fini, to dokonce dokázali na první pokus za pouhých 35 sekund.

Ve volné přírodě přitom takové chování ke získání potravy rozhodně nepotřebují, nejde tak v žádném případě o naučené chování. Každý kakadu navíc použil trochu jinou techniku.

Vědí, kolik nástrojů potřebují

Poté vědecký tým testoval schopnost kakaduů flexibilně měnit použití nástrojů v závislosti na situaci. Předložil jim proto krabičky s membránou i bez ní a k dispozici jim dal stejné nástroje jako předtím.

Evoluční biolog Osuna-Mascaró to okomentoval: „Kakaduové museli jednat podle problému; někdy byla potřeba sada nástrojů a někdy stačil pouze jeden nástroj.“ Všichni ptáci zvládli test v krátkém čase a dokázali rozpoznat, kdy stačí jeden nástroj a kdy jsou potřeba oba.

Někteří kakaduové se chovali během této fáze testu velmi zajímavě, jak popisuje biolog: „Když se rozhodovali, který nástroj použít jako první, vzali jeden nástroj, uvolnili ho, pak vzali druhý, uvolnili ho, vrátili se k prvnímu a tak dále.“ Ptáci, kteří se uchýlili k tomuto chování, dopadli v testech mnohem lépe než ostatní.

Tím ale testování neskončilo, vědci podrobili kakaduy ještě sérii náročnějších zkoušek. Aby se dostali k boxu s oříšky, museli vylézt vzhůru po krátkém žebříku s nástroji v zobáku, letět s nimi vodorovně i ve vertikálním letu. Přitom krabička s membránou je čekala jen někdy.

Set nástrojů pro kakadu

Někteří ptáci se naučili vždy nosit oba nástroje společně jako sadu, kdy špejli zasunuli do poloviny brčka, když jim byla předložena krabička s membránou. Jiní si naopak nejprve donesli jeden nástroj a až pak druhý, i když kvůli tomu museli absolvovat druhý let.

Kakadu Figaro si nosil vždy oba nástroje, bez ohledu na to, jaká krabička mu byla předložena. Alice Auersperg z Univerzity veterinárního lékařství ve Vídni, která se na studii podílela, k tomu říká: „Schopnosti papoušků z hlediska technického poznání a jejich obratnost při používání nástrojů byly dosud podceňovány a nedostatečně zkoumány.“.