Galapágy, ekvádorské souostroví v Tichém oceánu, by se daly označit za jakési dračí království – a to přesto, že jejich název odkazuje na želvy. Mezi druhy endemickými pro tuto oblast totiž vyčnívají nejen želvy sloní, ale také leguáni mořští.

Jde o úchvatné plazy, kteří dorůstají až přes jeden metr a mohou vážit kolem 10 kilogramů. Vyznačují se tmavou kůží, dospělí samci navíc disponují výrazným hřbetním hřebenem. Na nohách pak mají dlouhé zahnuté drápy.

Celkově se mohou pochlubit vzhledem, který z nich dělá až strašidelná stvoření tolik podobná mytickým drakům.

Pro potravu musejí do hloubky

Navzdory děsivému vzezření nebezpeční nejsou. Drápy jim slouží primárně k tomu, aby se udrželi na mokrých kluzkých skalách. Navíc jde stejně jako v případě většiny leguánů o vegetariány. Takřka výhradně se živí mořskými řasami.

Není to krmě, kterou by šlo jednoduše zpracovat, jejich trávicí soustava se s ní však umí popasovat. Obsahuje zvětšenou fermentační komoru, což je místo, kde „operují“ speciální střevní bakterie.

Určitou potíž může představovat shánění jídla. Leguáni se pro něj musejí potápět do hloubky deseti a někdy i více metrů, kde ji tvrdým horním rtem seškrabávají z kamenů. Při ponoru dokážou výrazným způsobem zpomalit svůj tep.

Umějí se zmenšit

Díky studeným proudům, Cromwellově a Humboldtově, které Galapágy omývají, je pod vodou rušno a dostatek potravy v ní nacházejí i další živočichové typičtí pro souostroví, představující jakousi oázu rozmanitého života.

Problém ovšem způsobuje proces oteplování. Například v důsledku klimatického jevu El Niño potravy ubývá jak pro leguány, tak třeba pro tučňáky galapážské. Pokud není potravy dostatek, jsou leguáni schopni zmenšit své tělo, a to včetně kostry, jejíž část de facto vstřebají. Později se zase dokážou „vrátit“ do původní velikosti.

Odpočinek s ptákem na zádech

Asi nepřekvapí, že mohutní ještěři z ekvádorského souostroví jsou vynikající plavci. Ve vodě se pohybují s elegancí a rychlostí, která je v rozporu s jistou neohrabaností a těžkopádností patrnou na pevnině.

Zavalité, jaksi soudkovité tělo se v moři změní v pomyslné torpédo, kterému dodává akceleraci silný zploštělý ocas. Kromě toho jsou leguáni mořští vybaveni malými plovacími blánami na zadních nohou.

Ačkoli pod hladinou vydrží i hodinu, nezdržují se v „mokrém“ živlu zpravidla nijak dlouho. Chladná voda jim sice zajišťuje potravu, moc jim ale neprospívá. Jejich těla v ní rychle stydnou a tuhnou. Valnou část dne se tak „sluní“ v pobřežních koloniích, kde se nechávají prohřát, aby načerpali teplo pro nový ponor.

I když se jedná o hromady těl, z větší dálky je lze snadno přehlédnout – dokonale totiž splývají s tmavým podkladem sopečných skal. Nejvýraznější na nich mohou být pěnkavky malé, ptáci, které jejich kůži v rámci symbiotického vztahu zbavují parazitů. Podobnou úlohu zastávají i krabi rodu Grapsus.

Více o leguánech mořských a dalších impozantních ještěrech se dočtete v čísle 9/2026 v textu: Vítejte v království draků! Velcí varani a leguáni evokují bájné tvory