Když měl podle Bible Satan vybrat dostatečně kruté fyzické utrpení, které by prověřilo zbožnost Joba, zvolil svrbění. Velkou část příčin svědění na kůži lze vysvětlit vnějšími faktory, zdaleka ne ale všechny..

Když se někdo dotkne naší kůže, dotkne se zároveň našeho mozku. Oba dva orgány jsou v neustálém dialogu. Mozek, který veškeré informace poskytované kůží přijímá a zpracovává, nevnímá jenom to, co cítí, ale také, jaké by to mělo být.

Důvěrný dotek od milence proto vyhodnotí jinak než stejný kontakt od cizího člověka v městské hromadné dopravě. Ze stejného důvodu je také těžké zlechtat sám sebe. „Jediný případ, kdy jsem přišel do kontaktu s někým, kdo se dokázal sám zlechtat, byl pacient s těžkou formou schizofrenie,“ napsal britský lékař Monty Lyman v knize The Remarkable Life of the Skin (2019).

Kdykoliv pohybujeme prsty a končetinami, část mozku zvaná mozeček (cerebellum) vytváří přesný mentální projekci těchto pohybů. Tu následně vysílá coby „stínový signál“ do senzorických oblastí mozku, čímž tlumí odpovídající vjemy na kůži.

Kůže tak může zůstat ve střehu pro případ důležitějších dotyků, pocházejících například od predátorů.

Tajemné a naléhavé

Protože na rozdíl od vnímání bolesti není žádná konkrétní oblast mozku zasvěcená svědění, je nemožné ho studovat neurologicky. Chronické svrbění může být následkem mozkových národů, autoimunitních chorob, užívání drog, i nedostatkem železa v těle.

To, co činí svědění tak mocným, je jeho naléhavost. Je doložen případ jisté 39leté ženy z Massachusetts, která po prodělání pásového oparu začala trpět silným svrběním v oblasti čela. Místo si během spánku rozškrábala až do takové míry, že byla přijata v nemocnici s mozkomíšním mokem kanoucím po tvářích a obnaženým mozkem.

Pozoruhodné je, že si zničila doslova všechna nervová zakončení v místě, svědění se ale nezbavila.

Nakažlivé jako zívání

Až do roku 1987 bylo svědění považováno za slabší druh bolesti. Dnes platí za zcela oddělený systém, s informacemi cestujícími do mozku po zcela odlišných drahách. Zatímco lidé necítí bolest při sledování válečného filmu, mají podvědomou tendenci více se škrábat, když se dívají na fotky roztočů, nebo jiné škrábající se osoby.

Toto sociálně nakažlivé svědění zatím není dobře vysvětleno. Jisté je, že nejde pouze o záležitost lidského druhu. Doktor Čou-Feng Čchen z Washingtonské univerzity v roce 2017 zjistil, že laboratorní myš, umístěná do klece vedle jiné myši trpící chronickým svěděním, má tendenci více se drbat.

Pokud je ale v mozku myši zablokována malá bílkovinová molekula uvolňující gastrin (tzv. GRP), myš se přestává sociálně drbat, stále se ovšem podrbe, pokud je vystavena svědícímu stimulu, jako třeba histaminu.