Na jeden z největších technologických zázraků činilo 28. prosince 1895 vstupné jeden frank. Ačkoli žádný z 33 zájemců nevěděl, co ho za dveřmi pařížské kavárny Grand Café vlastně bude čekat, již po pár minutách bylo jasné, že to změní celý dosavadní svět..
Onoho prosincového večera došlo ke zrodu nového zábavního průmyslu. Kavárna se totiž proměnila ve vůbec první improvizované „kino“, ve kterém bylo promítáno hned deset asi minutu trvajících filmů zachycujících život obyčejných Francouzů v 19. století.
Stejně jako samotný obsah si značnou pozornost vysloužila také nová technologická „hračička“ pokřtěná jako kinematograf, o jejíž sestrojení se postarali bratři Auguste (1862–1954) a Louis (1864–1948) Lumièrové.
Chytrý obchodní tah
„V úžasu a otupělém překvapení jsme zírali na to, co se před námi právě odehrávalo. Ke konci představení zavládl v místnosti naprostý chaos. Nikdo z nás nemohl uvěřit tomu, že je něco takového vůbec možné,“ prohlásil budoucí průkopník kinematografie Georges Méliés (1861–1938).
Nejvíce pozornosti si vysloužil snímek „Příjezd vlaku do stanice La Ciotat“, který měl podle tehdejších svědectví diváky dokonce vyhnat ven z kavárny. Vlak měl totiž zdánlivě najíždět přímo na ně. Podle historiků ale šlo jen o chytrý marketingový tah, který měl zájem o nové umění zvýšit.
Z Paříže až do New Yorku
To by se však podařilo i bez této reklamy. „Možnost zaznamenat mluvené slovo už tu byla, nyní si můžeme znovu přehrát život. V budoucnu to znamená příležitost znovu vidět naše blízké, kteří už dávno nejsou mezi námi,“ objevilo se následující den v místních novinách.
Na další promítání se již stála fronta, což bratry přimělo zauvažovat o expanzi mimo rodnou zem. Roku 1896 otevřeli další provizorní kina v Londýně, Bruselu a New Yorku, v nichž promítali více než 40 filmů zachycujících francouzskou každodennost.
Kreativní potenciál však nehodlali nechat vyšumět, postupně proto obrátili pozornost také k jiným typům snímků. Obsahem prvního filmového týdeníku se tak staly záběry z Francouzské fotografické společnosti, jíž Louis předsedal.
Pilotní dokument zase zachycoval fungování lyonského hasičského sboru. Sledování života se postupně stávalo oblíbenou zábavou. A tak se stalo, že roku 1897 byl v Paříži slavnostně otevřen vůbec první kinosál na světě.
Zájem? Opadá…
Rychlost úspěchu nové technologie, která v sobě ukrývala filmovací kameru, kopírku filmů i projektor by se dala označit za raketovou. I přesto éra kinematografu po světové výstavě v Paříži roku 1900 pro bratry skončila.
Než aby natáčeli další snímky, rozhodli se zaměřit pozornost k výrobě kvalitního vybavení. A to z prostého důvodu. Předpokládali totiž, že jejich technologický zázrak nemá do budoucna žádné obchodní využití, což posléze sdělili také svému „nástupci“ Georgesovi Méliésovi. V té době nemohli tušit, jak moc bude mít toto tvrzení daleko k pravdě.
Více se dočtete v čísle 2/2024, které vychází 15. ledna.
