Šlo o systém, který fungoval věky. Nikdo se neptal, proč má týden sedm dní a jeden den 24 hodin. Prostě to tak bylo. Jenže pak se kdosi rozhodl, že to bude jinak. Že desítková soustava dává větší smysl. Tenhle podivný francouzský „experiment“ ale neměl dlouhé trvání.

Počítání času bereme za něco daného, příliš nad ním nepřemýšlíme. Proč se ale hodina začala dělit na 60 minut a minuta na 60 vteřin? Kdo položil základy tohoto systému? Podle vědeckých studií si z nějakého, dodnes nejasného důvodu, „oblíbili“ číslo 60 staří Sumerové, národ skvělých matematiků a vynálezců, obývající oblast Mezopotámie v dnešním Iráku.

Nicméně to byl jen základ procesu, jenž vedl k modernímu vnímání běhu času. Další dílky skládačky do sebe zapadaly postupně.

12 hodin dne a 12 hodin noci

Takzvaný sexagesimální systém byl u Sumerů silně zakořeněný, podobně jako u nás desítková soustava. Ovšem do jaké míry pracovali s konceptem času a jeho plynutí, není dodnes úplně jasné. Civilizací, která se prokazatelně snažila čas s nadsázkou řečeno naporcovat, byla ta egyptská, a to před více než 4000 let.

Egypťané tehdy začali používat členění na hodiny – tak vzniklo rozdělení jednoho cyklu světla a tmy na 12 hodin dne a 12 hodin noci. Ani v tomto případě není zřejmé, proč bylo zvoleno právě číslo 12. Někteří odborníci soudí, že to může souviset s počtem kloubů na prstech jedné ruky – kromě palce.

Pohled upřený na oblohu

I první hodiny – sluneční – stvořili Egypťané. Ovšem podle expertů měly v jejich kultuře zejména rituální roli, a to jako dary božstvu. Nicméně hodiny konstruovali i Babyloňané, jejichž civilizace v Mezopotámii vystřídala tu sumerskou a „vypůjčila“ si od ní sexagesimální systém.

Rok vnímali jako období trvající přes 360 dní – s ohledem na putování Slunce po obloze. To vcelku zapadalo do systému a odpovídalo 12měsíčním cyklům s měsíci po zhruba 30 dnech. Babyloňané „rozporcovali“ den na 12 a 12 hodin, přičemž délka denních a nočních hodin se měnila podle toho, jak dlouho svítilo slunce. Dvanáctka ladila s počtem měsíců i s počtem znamení zvěrokruhu.

Stupně, minuty, sekundy

V průběhu dalších staletí bylo téma času i šedesátkové soustavy řešeno učenci v Egyptě či starém Řecku – i v souvislosti s členěním kruhu na 360 stupňů. Jeden stupeň byl astronomem a matematikem Klaudiem Ptolemaiem (asi 100-170) rozdělen na 60 částí, tedy partes minutae primae (v překladu první malé části), z čehož vznikl termín minuta.

Ony malé části pak byly děleny na partes minutae secundae (v překladu druhé malé části), což byl základ pro výraz sekunda. Z toho všeho vykrystalizoval systém měření času, jaký používáme dodnes.

Francouzský „experiment“

Ne že by nikdo nezkusil počítat čas jinak. Na konci 18. století, po Velké francouzské revoluci, měl v nové republice den 10 hodin. Každá hodina pak trvala 100 minut a každá minuta 100 vteřin. A to nebylo všechno – týden se nachýlil ke svému konci až desátého dne.

Samozřejmě musely vzniknout nové hodiny a kalendáře, které tuto změnu reflektovaly. Tvůrci onoho systému měli za to, že desítková soustava bude dávat větší smysl.

Ovšem logiku to vůbec nemělo, místo toho docházelo ke komplikacím a zmatkům. Navíc Francie de facto uvázla v jakési časové kapse, nesynchronizovaná s ostatními státy. To pochopitelně vytvářelo další problémy, a tak se Francouzi po čase vrátili zpátky k osvědčenému systému.