Domů     Příroda
Dvě jizvy v nitru Země naznačují, jak vznikl Měsíc
Martin Janda 4.11.2023

Odkud se vzal Měsíc? Nejznámější teorie říká, že asi před 4,5 miliardami let narazila do Země protoplaneta o velikosti Marsu. Část vzniklých úlomků, vyvržených na oběžnou dráhu, se spojila a vytvořila Měsíc.

Tato hypotéza, známá jako „Velký impakt“, by mnohé o našem souputníkovi vysvětlovala. Vědcům však dosud chyběly pádné důkazy, jako je kráter nebo kusy oné protoplanety pojmenované Theia..

Před čtyřmi a půl miliardami lety byla Země mladým a značně neklidným tělesem, kde pro život ještě zdaleka nebylo místo. Navíc srážky s jinými tělesy byly pro ni na programu dne mnohem častěji než dnes.

A tak se jednoho dne náš budoucí domov srazil s tělesem o velikosti Marsu. Následky byly fatální. Ona planetka, později pojmenovaná Theia, byla zcela zničena. Země se udržela pohromadě jen s vypětím všech sil.

Vysoce pravděpodobná hypotéza tvrdí, že vyvržený materiál kolem Země nejdřív vytvořil prstenec, ze kterého pak vznikl zemský přirozený satelit v podobě Měsíce. Navíc, stačilo málo a kdyby Theia narazila do Země pod jiným úhlem, naše planeta by se rozpůlila vedví a život na ní by nikdy nemohl vzniknout.

Hmatatelné pozůstatky srážky však stále chyběly. Nicméně, ve studii zveřejněné v časopise Nature, vědci tvrdí, že kousky planetky existují dodnes. Nejsou však na zemském povrchu, nýbrž 1 800 kilometrů pod ním na hranici mezi pláštěm a jádrem.

„Podívali jsme se do hlubin Země,“ řekl Qian Yuan, postdoktorand z Kalifornského technologického institutu, který výzkum vedl. „A našli jsme velké kusy impaktoru Theia.“.

Část planetky nyní tvoří materiál Měsíce. Ale pokud byla Theia velká jako Mars, pak asi 90 procent její hmoty skončilo zpět na Zemi. Část z ní se jistě roztavila a smísila se s pozemskými minerály. Ale možná některé kusy protoplanety přetrvaly téměř neporušené.

Hluboko pod Afrikou a Pacifikem se nacházejí zvláštní oblasti, připomínající skvrny, které badatelé měli dříve za pozůstatky dětských let Země. Jedna z nich se nazývá Tuzo, druhá Jason. Poprvé byly zpozorovány před půl stoletím, když si vědci uvědomili, že se seizmické vlny, tedy otřesy vznikající při zemětřeseních, při průchodu těmito oblastmi zpomalují.

O těchto strukturách je obtížné zjistit něco jiného, než to, že existují. Seizmická data nabízejí jen rozmazaný, skoro až impresionistický obraz. Nevypovídají o teplotě ani o tom, z čeho jsou struktury složeny. Zároveň není možné vrtat tak hluboko do planety, aby bylo možné odebrat vzorky.

Qian Yuan provedl se svými kolegy řadu počítačových simulací, které znázorňovaly srážku Země s Theiou. Modely potvrdily, že když Theia narazila do Země, kolize roztavila zemskou kůru a vnější část pláště a poté je smísila s kousky planetky. Z tohoto oblaku úlomků se zformoval Měsíc.

Simulace také ukázaly, že více než 10 % pláště Theie mohlo skončit usazeno v hlubokém zemském plášti. Protože se předpokládá, že Theiin plášť byl bohatší na železo než zemský, mohly tyto hustší kousky klesnout až k hranici zemského jádra a pláště. Konvekce v plášti pak vyvrhla kousky planetky do oblastí Tuzo a Jason.

„Pro mě je to velmi zajímavé a nové,“ komentoval studii profesor geofyziky na švýcarském Federálním technologickém institutu v Curychu Paul Tackley, který se na nové studii nepodílel. Tackley dále uvedl, že simulace sice poskytují přesvědčivou hypotézu, ale ne důkaz.

I sám Yaun konstatuje, že jeho studie zcela nemůže vyloučit jiné důvody vzniku Měsíce. Každopádně, je to další střípek, který zpevňuje konstrukci hypotézy Velkého impaktu.

Související články
V chladných oblastech Sibiře a severní Kanady se vyskytuje sysel Parryův. Ve zkamenělých výkalech předchůdců těchto syslů, kteří obývali kanadský permafrost, objevili výzkumníci DNA dávných zvířat, včetně dnes již vyhynulých mamutů… „Prohledávání syslích výkalů (neboli koprolitu) se může zdát  ‚méně atraktivní‘ než vykopání mamutího klu,“ domnívá se Tyler Murchie, výzkumník v oboru paleogenomiky na kanadské […]
Když se řekne masožravá rostlina, vybaví si většina lidí právě mucholapku, která jako jediná suchozemská rostlina loví drobné živočichy prudkým pohybem pasti. Jak to ale dělá? Mucholapkou podivnou (Dionaea muscipula) byl fascinován už zakladatel evoluční biologie Charles Darwin (1809–1882). Sklapnutí její pasti bylo totiž tak rychlé, že si myslel, že snad rostlina disponuje svaly. Třetí […]
Výlet do australské přírody může na věci neznalého turistu působit jako idyla: Žádné velké šelmy, možná jen pozor na hady. Jenže také na jedovaté pavouky a štíry a co už tuší málokdo, i na nenápadný keř se srdčitými listy. Stačí letmý dotyk a ozve se pronikavá bolest, která přetrvává i týdny. Nenápadný tento keř není […]
Příroda 10.6.2026
Šelmy medvědovité jsou poměrně známou čeledí. Zdaleka ne tolik známé jsou šelmy medvídkovité. Leckdo vůbec netuší, že k nim patří populární američtí mývalové či nosálové. A ještě nedávno byla mezi nimi jako doma také panda červená. Jedná se o zvíře velikostně srovnatelné právě s mývaly a nosály. Na rozdíl od pand velkých si ty červené […]
Příroda 8.6.2026
Obvykle nepřekypuje aktivitou. Teď je ale samice pandy červené netypicky činorodá a přenáší mládě z jednoho hnízda do jiného. Opatrnosti není nazbyt, vždyť se kolem toulá hladový irbis neboli levhart sněžný. Tyto šelmy přitom představují nebezpečí i pro mláďata pand velkých. Oba tito živočichové patří u lidí mezi velmi oblíbené. Něco mají společného – je […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz