Touží sloužit vyšší autoritě, nebýt svázáni pozemským pozlátkem a hříchy. Chtějí rozjímat, a být v neustálém spojení s Bohem. Jak trnitá je cesta k mnišskému rouchu?
Být mnichem znamená duchovně, fyzicky i filozoficky souznít s vybranou vírou. Jedním z důvodů proč se muži touží mnichy stát, je služba vyšší autoritě – ať už Bohu či Buddhovi. S tím souvisí striktní omezení zájmů, přání či hmotných potřeb.
Jen tak nebude docházet k rozptylování a každodenní studium i modlitební sezení nabudou hlubšího významu.
Duchovní pouť
„Jestliže chceš, jdi, prodej všechno co máš, potom přijď a následuj mě,“ praví Matouš. Pokud se muž rozhodne stát mnichem, vstupuje do prostředí, které je do sebemenšího detailu uspořádáno pro rozvoj života s Bohem – do kláštera.
V něm se setká se společenstvím bratří vedené opatem, kteří mu budou na cestě k učení pomáhat. Zvykání na nový život jim usnadňují také pravidelné činnosti, ať už jde o modlitbu, studium nebo duchovní četbu.
Od postulátu ke slibům…
V případě, že muž stále váhá, může si pobyt za zdmi kláštera na několik dní vyzkoušet. Jen tak, nezávazně. Pokud jej zdejší život nadchne, nastupuje do první etapy – postulátu. Během něj stráví v klášteře, stejně jako ostatní mniši, alespoň rok.
Teprve poté je v rámci noviciátu možné obléknout mnišské roucho a odložit obyčejný šat. Za další rok složí časné sliby na tři roky. Pokud se po této době rozhodne spojit svůj život s Bohem navždy, složí sliby slavné.
Moc tří slibů
Stačí tři řeholní sliby a zájemce se stane mnichem do konce života. Prvním je slib stability, jímž se zaváže na celý život ke zvolenému klášternímu společenství. Láska ke společenství, plné a vytrvalé nasazení duševních i tělesných sil, je v tomto bodě povinností.
Jen tak je možné zajistit rodinnou atmosféru, která všem poskytuje oporu a bezpečí. Slib conversatio morum ztělesňuje klášterní proměnu života, zahrnující vzdání se Bohu a osobní nemajetnost. Vzdáním se manželství slibuje zájemce čistotu a odevzdanost Kristu, chudobou dává najevo, že celou svou naději vkládá do vyšší moci – do „rukou“ Kristových.
V posledním slibu, slibu poslušnosti, jde ve stopách Ježíšových, který byl věrný Otci až do úplného konce.
Pečlivá příprava
Ačkoli základní rutina je pro většinu mnichů stejná, je potřeba vzít v úvahu řadu rozdílů. A to zejména při výběru řádu, s nímž se zájemce rozhodne provázat svůj život. Zatímco mniši v kontemplativních řádech tráví většinu času za zdmi kláštera modlitbami, aktivní řády umožňují sloužit ostatním.
Značně odlišný život panuje i mezi společnými a ememitickými řády. V prvním případě mniši tráví čas s ostatními, modlí se či jedí společně, ve druhém k žádným vzájemným interakcím nedochází a mniši jsou celé dny sami ve svých celách.
Pevný řád
Život mnichů se nese v duchu známého hesla „modli se a pracuj“. Sedmkrát denně se proto muži sházejí k modlitbě. Za týden musí podle řehole zvládnout 150 žalmů. Kromě modlitby je náplní jejich dne také duchovní četba, rozjímání a práce. A tak to jde každý den dokola…
Rituály před svítáním
Den začíná ve 4:00. Na ranní hygienu a oblečení roucha mají mniši pouze půl hodiny. Ve 4:30 už totiž musí klečet na kolenou a zahájit ranní modlitbu. V 5:30 nastává čas na rozjímání – chvíle na zhodnocení uplynulého dne, utřídění myšlenek a přípravy na nadcházející, nový den.
Kolem 6:15 je čas sejít se s ostatními bratry ve společenské místnosti k dalším modlitbám, tzv. ranním chválům. Následuje odchod do kaple či kostela, kde se slouží nejsvětější oběť, mše svatá. Mnoho mnichů považuje tuto činnost za vrchol celého dne.
Zhruba v 7:30 nastává prostor na vydatnou snídani. Podává se běžné jídlo podle chuti. Po společném stolování mají mniši chvíli volna, které mohou využít k úklidu své „ložnice“.
Zahradníci, kuchaři, ekonomové…
V 8:15 však musí být zpět ve společenské místnosti. Je čas na další modlitby, tentokrát za společenství, církev a celý svět. Poté následuje tzv. kapitula. Při ní se mniši scházejí v kapitulní síni a nahlas předčítají z Řehole svatého Benedikta.
Poté je prostor na rozdělení práce, řešení problémů či návrhů spolubratrů – ať už na to, co je třeba udělat nebo jejich problémů. Kolem 9:30 začíná pracovní den. Zatímco někteří pracují na zahradě, další se uchýlí do tepla knihovny či kuchyně.
Pokud je klášter přístupný veřejnosti, zajišťují mniši odborný výklad k historii či architektuře. Opomenout nelze ani práci opata, který má na starosti ekonomii kláštera, především jeho účetnictví nebo styk s úřady a veřejností.
Pracovní náplň se nachýlí ke konci v pravé poledne, kdy je čas na modlitbu. Ve 13:00 je podáván oběd.
Čas do ticha
Světská práce pokračuje od 14:00 do 18:00. S postupným stmíváním se mniši uchylují do knihovny, kde se oddávají duchovní četbě. Po ní následují tzv. nešpory, modlitby při nichž mniši vzdávají díky za vše, co jim bylo daný den umožněno.
Spolu s ranním chválami, považují mniši tuto část dne za velmi podstatnou. Po nešporách je čas na večeři a duchovní rekreaci. Kolem 20:00 dochází k setkání v kapitulní síni, v níž probíhá další duchovní čtení následované poslední modlitbou dne.
Jedná se o kompletář, modlitbu před nočním odpočinkem. V jejím závěru si mniši zazpívají Zdráva buď, královno a opat požehná celému společenství. Poté mají mniši zhruba hodinu na osobní modlitbu nebo čtení.
A pak? Už jen silencium.