Pokud jste někdy viděli fotku obrovského hada odpočívajícího poté, co pozřel kořist, kterou v některých případech trávil i několik týdnů, možná vás zaujalo, že na jeho poměrně úzkém těle jsou vidět obrysy uloveného zvířete.
Čas od času přicházejí zejména z Amazonie zprávy, že největší známé druhy hadů, jako je například anakonda velká nebo krajta mřížkovaná, pozřely i takovou kořist, jako je krokodýl, nebo v těch horších případech i člověk..
Takové případy útoků na člověka coby potenciální kořist jsou v případě škrtičů extrémně vzácné. Útoky jedovatých hadů jsou naproti tomu zejména v Asii a Africe poměrně častou záležitostí a po jejich uštknutí zemřou každoročně tisíce lidí.
Podobně jako například u koček určuje hlava velikost prostoru, kudy se mohou protáhnout, určuje u hadů maximální rozevření čelistí velikost kořisti, kterou mohou spolknout, přestože je širší než jejich tělo.
Obě části spodní čelisti se pohybují nezávisle na sobě. Čelistní kost není pevně spojena s lebkou, což jí dává neuvěřitelnou pohyblivost.
Přeruší přívod krve
Když se do kořisti zakousnou, jejich spodní čelist začne pracovat jako podavač – zatímco jedna strana posunuje sousto hlouběji do jícnu, druhá se pohybuje vpřed pro další zaseknutí zubů.
Způsob, jakým hadi patřící mezi škrtiče loví, je u všech druhů v zásadě stejný. Jakmile polapí vyhlédnutou kořist, obtočí se mnohokrát kolem jejího těla. Hadí svaly jsou extrémně silné, takže kořist se z takového sevření i přes všechnu snahu nedokáže vymanit.
Nejnovější výzkumy však ukázaly, že předpoklad, že hadi svou kořist zabíjejí tím, že ji zadusí, je široce rozšířený omyl. Utahování smyček cílí na jiný způsob, jakým hadi mohou kořist usmrtit: přerušení přívodu krve.
Kořist velká jako pánvička? Žádný problém!
I mezi těmito hady jsou ovšem rekordmani, kteří čelisti dokáží rozevřít díky speciálnímu uzpůsobení ještě více než jejich příbuzní. Jsou to krajty, jmenovitě krajty barmské. Žijí především ve floridských bažinách Everglades, ale jsou zde nepůvodním invazivním druhem, který decimuje místní zvířecí populace. Pomocí série plastových sond různých velikostí vytištěných na 3D tiskárně vědci následně testovali jednotlivé exempláře a měřili, jak moc dokáže každé zvíře rozevřít tlamu. Největší sonda měla ohromující průměr 22 centimetrů.
Působivé rozevření čelistí krajty barmské ji ve volbě kořisti nikterak zásadně nelimituje, a důvod, proč tak likviduje místní ekosystémy, tkví ve faktu, že v Everglades postrádá až na jednoho přirozené nepřátele.
Jakmile krajta doroste, dokáže ji z místních druhů ulovit v podstatě pouze aligátor.
Více o výzkumu vylepšených čelistí krajty barmské se dočtete v čísle 2/2023, které vychází 16. ledna 2023.