Když se planeta Země pomalu vzpamatovávala ze svého bouřlivého vzniku, mělo naše životodárné Slunce mnohem menší sílu, než má dnes. Jak se ale potom voda na Zemi mohla udržet v kapalném stádiu, důležitém pro vznik života?
Dějiny naší planety a života na něm ovlivňují často velmi jednoduché chemické pochody. Stačí, aby několik základních prvků vytvořilo sloučeninu s poněkud odlišnými vlastnostmi, než jaké měly ty předchozí a tvář Země se promění k nepoznání. Vědci Tokijského technologického institutu a Kodaňské univerzity nedávno přidali další chybějící kamínek do skládačky velmi zajímavého příběhu přeskupování základních atomů do nových molekul, který zásadně ovlivnil další příběh Země včetně života na ní. Astronomové již před několika lety vypočítali, že poměrně dlouhou dobu po vzniku sluneční soustavy mělo Slunce výrazně nižší výkonnost než dnes, dokonce o celých 30%. Tak slabé „topení“ však nemohlo udržet vodu na Zemi nad bodem mrazu a namísto oceánů vhodných pro vznik života by se rozprostíraly jen obrovské ledové pláně. „Jediný způsob jak zabránit, aby se Země proměnila ve sněhovou kouli, bylo podání pomocné ruky od některého ze skleníkových plynů,“ říká Matthew S. Johnson z Ústavu pro výzkum atmosféry Kodaňské university. A vzápětí dodává: „Nejpravděpodobnějším kandidátem na tento plyn je karbonylsulfid (COS)“. Kdyby Zemi přikryla ochranná „deka“ z tohoto plynu, zvýšila by se její teplota zhruba o 30%, tedy přesně o tu hodnotu, která jí oproti dnešku chyběla díky slabému záření Slunce.
