V posledních desetiletích dochází k masivnímu úbytku volně žijících druhů živočichů. Odborníci z Oxfordské univerzity se tomu snaží zabránit na první pohled poněkud kontroverzní metodou, tedy získáváním buněk ze zvířecích lejn.

Pokud se ukáže, že metoda funguje, mohla by pomoci zvýšit genetickou rozmanitost zvířat..

Projekt je založen na jednoduché premise, a sice, že kromě nestrávené potravy, bakterií a žluči obsahuje zvířecí lejno rovně živé buňky z výstelky střev tvora, který jej vyloučil. DNA z těchto buněk by mohla být analyzována, aby pomohla vědcům porozumět genetickým variacím různých populací, což by jim mohlo pomoci ve snaze o jejich zachování.

Pokud by však takto získané buňky bylo možné kultivovat, otevírá se před odborníky další možnost, a to vytvoření „potomků“ pomocí nejmodernějších metod asistované reprodukce.

Živé buňky ze zvířecího trusu

V první řadě se jedná o klonování, kdy se jádro buňky vloží do dárcovského vajíčka a takto vzniklé embryo se implantuje do náhradní matky, aby dalo vzniknout kopii původního zvířete. Ještě více vzrušující je možnost přeprogramování těchto buněk do stádia pluripotentních kmenových buněk, aby byly schopné stát se jakýmkoliv typem buněčné tkáně.

Buňky by pak mohly být přeměněny na spermie a vajíčka a využity k produkci potomků za pomoci technik IVF.

Odborníkům pod vedením profesorky Suzannah Williamsové z University of Oxford se zatím podařilo izolovat živé buňky z myšího lejna, ale také ze sloního trusu. Profesorka však říká: „Výzkum je zatím ve velmi raném stádiu.“ Nicméně věří, že by tyto buňky by mohly být použity k podpoře genetické diverzity v populacích, čímž se zvýší šance na přežití druhů.

Adaptací pohlavních buněk v laboratoři je možné vytvořit potomka, aniž by bylo nutné spojovat jednotlivá zvířata – která se mohou nacházet v různých částech světa nebo být jinak nepřístupná – či invazivně získávat jejich sperma a vajíčka.

Přeměna buněk ve spermie a vajíčka

Přeprogramované buňky by také mohly vědcům umožnit používat techniky úpravy genů, aby porozuměli například genům podílejícím se na onemocněních divoké zvěře nebo adaptacím na prostředí – informace, které by mohly být následně použity k vyvinutí větší odolnosti druhu, například screeningem pohlavních buněk nebo embryí na určité geny, nebo dokonce prostřednictvím genové úpravy.

Zmrazení kultivovaných buněk v kapalném dusíku při -196 °C znamená, že mohou být uchovány po neomezenou dobu, což umožňuje, aby DNA, kterou obsahují, byla potenciálně použita v aplikacích, o kterých se doposud nesnilo.

Dosud byly buňky získávány odběrem buněk nebo tkání ze samotného zvířete, ať už živého či mrtvého. Jejich získávání z lejna je oproti tomu neinvazivní metodou, při které zvíře nemusí být chyceno, což zvyšuje pravděpodobnost získání genetického materiálu i od velmi plachých zvířecích druhů.

To by umožňovalo zvýšení genetické rozmanitosti i u divokých populací, mezi které patří například sněžní leopardi (Panthera uncia). „Je to způsob, jak se dostat k živým buňkám co největšího počtu druhů, abychom zachovali diverzitu, kterou ztrácíme děsivou rychlostí,“ myslí si Rhiannon Bolton, výzkumník projektu z Chester zoo, charitativní organizace, která na projektu spolupracuje.

Zdroj: The Guardian