Pro africké gorily a šimpanze dnes už nejsou hlavní hrozbou pytláci. Větší riziko paradoxně představují kýchající turisti a školní děti. Běžná lidská nachlazení totiž bývají pro lidoopy smrtelná..

Slavná bioložka Jane Goodallová si všimla už v počátcích svých výzkumů, že šimpanzi trpí poměrně často rýmou a kašlem. Už tehdy tušila, že zdrojem nákazy, a to nejen rýmy, mohou být nemocní lidé.

Tato domněnka se jí bohužel definitivně potvrdila v roce 1966. V Národním parku Gombe v Tanzanii, kde působila, se u šimpanzů objevila dětská přenosná obrna. Zdroj nebylo třeba hledat, nemoc řádila v nedaleké vesnici.

Jane Goodallová usoudila, že když funguje stejný způsob přenosu jako u lidí, tak může zabrat i stejná prevence. Šimpanzům proto připravila banány, do kterých skryla vakcíny. S největší pravděpodobností tak zachránila mnoho zvířat, závažná forma dětské přenosné obrny nakonec postihla „jen“ 12 šimpanzů.

Přesto se na ni snesla vlna rozčílené kritiky. Od té doby se ale mnohé změnilo. Pro volně žijící šimpanze a gorily bohužel k horšímu, a tak se začalo vážně diskutovat o možnostech jejich vakcinace proti různým chorobám přenosným od lidí.

Lidoopi jsou totiž kromě dětské přenosné obrny velmi náchylní i ke spalničkám, tuberkulóze, ebole, chřipce, pneumokokům a dalším respiračním onemocněním. Odhaduje se, že právě infekční nemoci jsou v současnosti hlavní příčinou poklesu stavů šimpanzů a goril.

Jsme si příliš podobní

I když už vědci zaznamenali lidská onemocnění také u jiných živočišných druhů, například tuberkulózu u slonů indických nebo chřipku u gepardů, přesto se nákazy zdaleka nejčastěji přenášejí na lidoopy.

Významná ugandská veterinářka Gladys Kalema-Zikusoka to vysvětluje blízkou podobností. Šimpanzi a gorily sdílejí s lidmi nejen mnohé biologické rysy, ale i 98 % genetické informace. Aby se situace dál nezhoršovala, je třeba výzkum a cílená opatření.

Proto se Kalema-Zikusoka podílela na založení neziskové organizace Conservation Through Public Health. Jejím cílem je právě boj s reverzními zoonózami, jak se nemoci přenášené z lidí na zvířata označují.

Kromě monitorování stavu goril horských a dalších druhů se organizace zaměřuje i na zlepšení zdraví lidí žijících v blízkosti lidoopů.

U lidí rýma, u zvířat zápal plic

Podobný cíl jako Gladys Kalema-Zikusoka si dal i profesor veterinární epidemiologie Tony Goldberg z Wisconsinské univerzity v Madisonu. V roce 2017 se zabýval záhadnou epidemií těžkých zápalů plic, která řádila mezi šimpanzi v ugandském Národním parku Kibale.

Nikdo nevěděl, co je způsobuje. Mohla to být ebola, která decimuje populace šimpanzů a goril už od 90. let minulého století, ale také jiný patogen. Goldberg pro odhalení příčiny potřeboval provést pitvu čerstvě uhynulého jedince.

Jenže přesně to se v rozlehlé divoké krajině deštných lesů s horskými oblastmi snáze řeklo, než udělalo. A tak nezbývalo, než trpělivě čekat, než se ozvali stopaři s nálezem. Našli šimpanzí samici, která nedávno uhynula v odlehlé části národního parku.

Goldberg s kolegy vyrazili na místo a odebrali vzorky tkání. Laboratorní testování pak ukázalo, že šimpanzici zabil lidský metapneumovirus. To je velmi běžný vir, který u lidí způsobuje lehká nachlazení.

Jenže pro šimpanze je pohromou, vede k těžkým zápalům plic s vysokou mírou úmrtnosti.

Nebezpečné patogeny

Odhalení příčiny epidemií v Kibale přitom nepředstavovalo žádný přelomový objev, lidský metapneumovirus je jako zabiják šimpanzů a jeden z největších problémů v severozápadní oblasti Kibale známý už delší dobu.

Navíc neohrožuje zvířata pouze v Ugandě, ale v celé Africe. Dokládá to například studie z roku 2008 z Pobřeží slonoviny, kde tým z Institutu Roberta Kocha monitoroval nákazy šimpanzů. Vědcům se tehdy povedlo přijít s prvním přímým důkazem přenosu lidských metapneumovirů a dalších respiračních virů na šimpanze.

Byly to stejné viry, které tehdy způsobovaly celosvětové vlny pandemií u lidí. Záhy se pak začaly vršit důkazy o přenosech dalších lidských infekcí na zvířata. Byly to chřipkové viry, zlaté stafylokoky, bakterie Streptococcus pneumoniae (vyvolávají zápaly plic a meningitidy), původce spalniček, různé bakterie způsobující střevní infekce a mnohé další patogeny.

Více se dočtete v čísle 9/2024. 

Autorka: Kateřina Pavelcová