V evropských parcích jsou kromě cvrlikání sýkorek a vrkání holubů stále častěji slyšet i méně obvyklé ptačí zvuky – papoušci, kteří na sebe vesele pokřikují. Ještě zajímavější je, že i když jde o stejný druh, jejich pozdravy znějí jinak v Bruselu, Barceloně či v Aténách..

Exotické druhy, jako jsou papoušci mniší z Jižní Ameriky nebo alexandři malí z Asie, začaly dělat společnost evropským ptákům už zhruba před 50 lety. Jejich předci zřejmě ulétli chovatelům, někteří byli i záměrně vypuštěni.

Populaci alexandrů malých ve Francii prý založili jedinci, kteří kdysi uprchli z přepravek na letišti. Oběma druhům se v evropských parcích daří dobře. Přispívají k tomu i poměrně mírné zimy, které jsou v posledních letech stále častější.

V Česku zatím žije jen jedna menší polodivoká skupina papoušků mniších na jižní Moravě. Odborníci však předpokládají, že je jen otázkou času, kdy začneme papoušky vídat i v dalších parcích u nás.

Nemusejí si rozumět

Doktorand Stephen Tyndel z Institutu pro evoluční antropologii v Lipsku spolu s kolegy z Institutu Maxe Plancka strávil dlouhé hodiny pořizováním nahrávek štěbetání papoušků mniších. Vybrali si osm měst ve čtyřech zemích, konkrétně v Itálii, Belgii, Řecku a Španělsku.

Analýza dat nebyla jednoduchá. Papoušci mniší totiž mají mimořádně flexibilní hlasový repertoár. Napodobují se navzájem a daří se jim také imitovat lidskou řeč. Z široké škály zvukových projevů se vědci zaměřili právě na krátká kontaktní volání.

V jeho znění překvapivě našli podstatné rozdíly mezi ptáky z jednotlivých měst. I když jsou pro lidské ucho těžko postřehnutelné, zkušený pozorovatel by mohl zaznamenat, že v Bruselu jsou ptačí pozdravy kratší a pronikavější než v jiných městech.

Pro papoušky samotné to znamená, že by ptákům z jiných částí Evropy nemuseli automaticky rozumět. A se svými jihoamerickými příbuznými už by nejspíš společnou řeč nenašli vůbec.

Dialekty z náhodných chyb

Stephena Tyndela nezajímala jen města jako celek, ale i případné rozdíly mezi jednotlivými parky. Dalo se totiž předpokládat, že určitý dialekt bude typický pro skupinu ptáků žijících na jednom místě. To se ale neprokázalo, podle zvukových nahrávek mluví papoušci mniší v rámci jednoho města vždy stejně.

Jak tedy došlo ke vzniku dialektů v jednotlivých městech? Vědci z Institutu Maxe Plancka předpokládají, že se na sebe postupně nabalovaly drobné variace ve způsobu komunikace různých jedinců. A jelikož jsou tito ptáci velmi společenští a rádi se napodobují, tak se tyto odchylky zafixovaly a předaly dalším generacím.

Také se nedá vyloučit, že se mezi papoušky zakládajícími kolonie vyskytl nějaký jedinec s odlišným hlasovým projevem, který od něj ostatní převzali.

Autorka: Kateřina Pavelcová

Více se dočtete v čísle 7/2024.