V populaci je jen 10 % lidí, jejichž dominantní rukou je ta levá. V minulosti byli považování za nešikovné a podlé, často byli nepříliš úspěšně přeučováni na praváky. Dnes už je k levákům společnost tolerantnější, vědce však nenechává spát důvod, proč se v populaci vůbec vyskytují? Že by na to konečně přišli?.

Když vědci zkoumali primáty, především šimpanze, zjistili, že u nich k vyhraněné preferenci jedné ruky napříč populací nedochází. Prostě 50 % šimpanzů jsou praváci a 50 % leváci. Horní končetiny přitom využívají k drbání se či šťourání se klacíkem v termitišti.

Řada odborníků má za to, že v pravěku tomu bylo stejně i u předchůdců člověka. U neandrtálců však již bylo zastoupení praváků a leváků stejné jako u moderních lidí čili 90 % praváků na 10 % leváků. Jasně o tom svědčily zářezy na jejich zubech.

Podle antropologů jedli maso tak, že ho skousli zuby a sousto následně odřízli nožem, který drželi ve své dominantní ruce. Občas jim ale nůž poškrabal sklovinu řezáků. Podle směru škrábanců lze jednoznačně určit, v jaké ruce nůž drželi a poměr byl jasně ve prospěch praváků.

Nejpřijímanější teorií vývoje leváctví je teorie dělby práce mezi mozkovými hemisférami. Jak je známo, levá mozková hemisféra ovládá pravou polovinu těla a pravá hemisféra levou.

Teorie dělby práce mezi mozkovými hemisférami

S rozvojem řeči a ručních prací byly na mozek kladeny vyšší nároky, proto se soustředění jedné činnosti do jedné hemisféry jevilo jako účinnější než její rozdělení do dvou hemisfér. Když se levá hemisféra specializovala na řeč, převládla pravorukost.

Přispěly k tomu zřejmě i sociální faktory. Aby lidská společnost mohla fungovat efektivně, byla potřeba vysoká míra spolupráce mezi jejími členy, která je účinnější, pokud populace inklinuje ke stejné straně neboli za jeden provaz se lépe tahá stejnou rukou.

Nyní se tým nizozemských vědců z Institutu Maxe Plancka zabýval otázkou, co u lidí ovlivňuje dominanci či preferenci jedné strany, tedy lateralitu. Zkoumal genetické mutace z genomu více než 350 tisíc lidí ve snaze najít důkaz o tom, že určité aspekty DNA ovlivňují, kterou ruku upřednostňujeme.

Podle vědců se během embryonálního vývoje člověka levá a pravá strana mozku zapojují odlišně, což vede ke vzniku odlišných preferencí v pozdějším životě.

O levorukosti se rozhodne už v děloze matky

Týkají se například strany, na kterou se lidé naklánějí, když se objímají, na které straně úst častěji žvýkají, či toho, kterou rukou drží tužku. Levá ruka je dominantní jen u 10 % světové populace, ovšem míra levorukosti se v jednotlivých zemích liší, pohybuje se od 2 do 14 %.

Dřívější studie, provedená před čtyřmi lety, spojila levorukost se 48 genovými mutacemi, z nichž se většina nacházela v oblastech DNA, které neobsahují geny pro tvorbu proteinů. Ale mohou mít regulační funkce a podílet se na genové expresi.

Nyní podrobil genetik Clyde Francks se svým týmem zkoumání genetické údaje více než 313 tisíc praváků a více než 38 tisíc leváků, pocházejících z britské Biobanky. Rozdělil je podle rasy, přičemž se ukázala, že míra levorukosti se mezi těmito skupinami lišila.

Nicméně genetická analýza odhalila konkrétní mutace v beta-tubulinovém genu TUBB4B, které byly u leváků 2,7krát častější než u praváků. Z toho vyplývá, že o lateralitě rozhodují tubuliny, proteiny, které vytvářejí vnitřní kostru buněk.

Francks se domnívá, že mutace spojené s leváctvím se vyskytovaly v úsecích DNA, které mohou řídit geny související s tubuliny.

Mohou za to tubuliny

Genetik k tomu říká: „Mikrotubuly zřejmě ovlivňují, která ruka je dominantní, protože tvoří řasinky – vláskům podobné objekty v buněčné membráně, které během vývoje člověka usměrňují tok tekutin.“ Tyto genetické mutace byly spojeny s rozdíly ve struktuře mozku, zejména v bílé hmotě, která obsahuje cytoskelet mozku spojující oblasti související s jazykem.

Leváci mají každopádně řečové oblasti mozkové kůry mnohem lépe propojené než praváci, v důsledku čehož mívají dovednosti, které ostatním lidem chybí. Obecně jsou mnohem kreativnější než praváci a zároveň se snáze vypořádávají například s následky mozkové mrtvice.