Sto let vzbuzuje italská zkamenělina plaza úžas, zejména svou výjimečně zachovalou kůží, která se u fosilií starých 280 milionů let takřka nevidí. Psalo se o ni v knihách i článcích, až nyní ji ale vědci poprvé prozkoumali nejmodernější technologií. O překvapení nebylo nouze – a nepatřila vždy k nejpříjemnějším..
Už od svého objevu v Itálii roku 1931 představovala fosilie malé ještěrky záhadu. Skládala se jen z velmi mála kostí, zato značné části kůže. Zachovalé měkké tkáně nejsou u fosilií neznámé a občas se objeví i mumifikovaní dinosauři, jsou ale extrémně vzácné. Tridentinosaurus antiquus, jak zkamenělinu pojmenovali, byl ještě neobvyklejší.
Záhada se rozplétá
Předpokládalo se, že jeho kůže prošla karbonizací. To je proces, ke kterému běžně dochází pouze u rostlinných fosilií, kdy se rostlinné tkáně přemění na tenkou a křehkou vrstvu uhlíku. Žádné zvláštní podezření ale zatím paleontologové nepojali, protože tridentinosaurus byl koneckonců nalezen mezi karbonizovanými rostlinami.
Dlouhá léta zůstával exemplář uchováván v italském muzeu. Autoři studie publikované 15. února v časopise Palaeontology se ovšem jako první rozhodli použít minimálně destruktivní technologii, pomocí které chtěli odhalit více informací o jeho životě.
Pochybnosti vyvstaly už při vystavení tridentinosaura a zkamenělé rostliny, nalezené v jeho blízkosti, UV světlu. Zatímco rostlina zůstala neměnná, obrys plaza začal fluoreskovat.
Umělecká invence
To vědce zarazilo, zkamenělá měkká tkáň obvykle nefluoreskuje, což se nedá říci například o některých nátěrech. Nátěry zkamenělin laky nebo lazurou byly v minulosti obvyklé a někdy jsou stále nezbytné pro uchování zkamenělého exempláře v muzejních vitrínách.
Tým proto doufal, že pod vrstvou barvy najde původní měkké tkáně stále v dobrém stavu – ovšem marně. „Analyzovali jsme mnoho vzorků z různých částí těla zvířete, takže jsme si jisti, že se bohužel nezachovala žádná stopa původní měkké tkáně,“ shrnula hlavní autorka studie, paleobioložka Valentina Rossi z irské Univerzity College Cork.
Jak se ukázalo, kolem skutečných, špatně zachovaných stehenních a holenních kostí byl uměle domalován obrys a natřen průmyslově vyráběným černým pigmentem, získávaným ze zuhelnatělých zvířecích kostí.
Zcela původní na celé fosilii je tak pouze několik kostí zadních končetin a drobné kostní šupiny, tzv. osteodermy.
Pachatel neznámý
Že by šlo o záměr ale Rossi nepředpokládá. Dodatečné vyřezávání a natírání mohlo být spíše špatnou přípravou fosilie v minulých letech než naprostým podvrhem, jako je tomu například u Piltdownského člověka.
„Skoro to vypadá, jako by ten člověk viděl odhalené nohy a pak si řekl: ‚Dobře, pokud jsou to zadní končetiny ještěra, když půjdu tudy, měl bych najít něco dalšího,‘“ uvedla Rossi.
Navzdory svému zjištění ponechává nová studie mnoho nezodpovězených otázek, včetně identity tvora. Kosti T. antiquus jsou špatně zachovalé a chybí jim diagnostické znaky, které by vědcům umožnily porovnat ho s jinými druhy.
Přítomnost osteodermů nicméně vede Rossi a její tým k domněnce, že se skutečně mohlo jedna to nějaký druh plaza.
