Tuto otázku si položili vědci z Friedrich Alexander Universität v Německu a hledali na ni odpověď. Zkoumání podrobili chemikálie obsažené v tělesném pachu, jejichž koncentrace se liší u kojenců a dospívajících.
Malé děti voní rodičům příjemně, jako květiny, zato při zachycení tělesného pachu puberťáků, kteří nepoužili deodorant, sebou nejeden rodič trhne a nakrčí nos..
V čele výzkumu stojí Helene Loosová, která se na Friedrich Alexander Universität zabývá studiem tělesného pachu. Ve výzkumu, jehož závěry se svým týmem publikovala dne 21. března v časopise Communications Chemistry, poskytli vědci 18 dětem ve věku 0 až 3 roky a 18 teenagerům ve věku 14 až 18 let trička s bavlněnými vycpávkami všitými do podpaží.
Účastníci studie v nich měli strávit noc, aniž by dospívající použili antiperspirant, poté z nich výzkumníci odebrali vzorky vonných látek, které se do nich vsákly.
Loosová k tomu říká: „Abychom zabránili ‚kontaminaci vzorků‘, požádali jsme rodiče a dospívající, aby před provedením testu nejedli či nedávali dětem aromatická jídla obsahující koření, cibuli a česnek.“ Také jim poskytli neparfemované sprchové gely a mycí prostředky.
Je však možné, že i tak tělesný pach účastníků studie ovlivnily. Vědci si také byli vědomi toho, že i pachové látky ze vzduchu se mohou zachytit do bavlněných triček, proto dětem poskytli ještě druhé tričko, které nenosily, pouze ho měly u sebe v místnosti. Tak se mohli zaměřit jen na vonné látky obsažené v tělesném pachu dětí.
Vnímání tělesného pachu
Pomocí plynové chromatografie, techniky, která rozděluje chemikálie s různými vlastnostmi, vědci oddělili a detekovali jednotlivé vonné látky, obsažené v každém vzorku. Celkem bylo zjištěno 42 vonných látek, z nichž většinu produkovaly obě zkoumané skupiny, tedy jak malé děti, tak puberťáci.
Jedna vonná látka přitom může spustit více pachových senzorů v lidském nose, kterých je asi 400, a kombinace vonných látek vyvolá jiný vjem, než když působí samostatně.
Dobrovolníci byli následně přizvání, aby tyto vonné látky očichali a popsali jejich vůni. „Nejrozmanitější skupinou chemikálií, zastoupených v tělesném pachu dětí, byly aldehydy, které mohou mít smažené, případně oříškové aroma či vůni kartonu,“ komentuje Loosová.
V tělesném pachu obou skupin dětí pak byly obsaženy rovněž karboxylové kyseliny. Některé z nich byly příjemné, vydávaly ovocné tóny, připomínaly například vůni sušených švestek. Jiné naopak páchly sýrovitě, po zatuchlině či jako „kozí chlívek“.
Větší koncentrace nosu nelibých sloučenin
Tým každou karboxylovou kyselinu několikrát zředil, aby posoudil, jak intenzivně přispěla k tělesnému pachu obou skupin. Karboxylové kyseliny z podpaží dospívajících si zachovaly svůj odér i po větším naředění než ty od malých dětí, což naznačuje, že v pubertě jsou tyto chemikálie vylučovány ve vyšších koncentracích.
V tělesném pachu dospívajících pak byly zachyceny i dva steroidy, které ve vzorcích malých dětí chyběly. Jeden voněl jako santalové dřevo, druhý jako „pánská šatna“.
Odborníci se domnívají, že změna v tělesném pachu mezi dětstvím a pubertou je zapříčiněna především hormonálními změnami, dále změnami v kožním mikrobiomu a aktivací potních a mazových žláz. Co konkrétně ale změnu vyvolá vědci zatím nevědí.
Loosová a její tým plánují vyzkoušet další postupy, které by umožnily zachycení více vonných látek, a také zkoumat, jak se tělesný pach mění u dalších věkových skupin, včetně starých lidí, stejně jako vliv cvičení či většího množství spánku na intenzitu tělesného zápachu.