Svědomitost, inteligence a technologická posedlost. Přesně tyto tři vlastnosti položily základ funkčnímu stroji, který pro svou efektivitu a nízkou hmotnost pohřbil parní stroje v učebnicích dějepisu.

Touha po pomyslné dokonalosti, ale nakonec stála jeho vynálezce život.Myšlenka na zařízení, které by bylo schopné spalovat různá, běžně dostupná, paliva se Rudolfu Dieselovi (1858–1913) usadila v hlavě již během studií.

Mohla za to hustilka, kterou studenti v minulost využívali jako jednoduchý pneumatický zapalovač. Od té chvíle nemyslel na nic jiného.

Patentový souboj

Z prvotních snah vzešel nejprve čpavkový motor, který však zdaleka nefungoval tak, jak si Diesel představoval. Teprve zdokonalení Ottova spalovacího motoru se ukázalo jako trefa do černého. Namísto toho, aby byla směs zažehnuta elektrickou jiskrou totiž německého konstruktéra napadlo do stlačeného vzduchu vstříknout pohonnou látku.

A základ pro patent byl na světě. Jak se ale později ukázalo ukázalo, vstřikovat někam palivo pod tlakem nebylo úplně z Dieselovy hlavy. Stejnou myšlenku převedl do praxe již britský inženýr Herbert Akroyd-Stuart (1864–1927), jehož spalovací motory vyráběla firma Richard Hornsby and Sons od roku 1891. I přes tvrdé spory o prvenství to byl právě Rudolf Diesel, komu byl nakonec patent přidělen. Psalo se 28. února 1892.

Úspěch a pak „bum“!

Zdálo se, že Diesel konečně dosáhl vysněné mety. Oficiálně stvrzená úřední listina ale byla jen začátek dlouhé cesty. Bylo totiž třeba sehnat výrobce i štědrého mecenáše. Tím se nakonec stal výrobce oceli, Friedrich Alfred Krupp (1854–1902), kterému konstruktér poskytl část patentních práv pro Německo.

Později byly do procesu zapojeny ještě Augsburské strojírny, v jejichž montážních halách začal zážehový motor nabývat konkrétních obrysů. První prototyp byl sestrojen 10. srpna 1896. Pracovníci závodu se ale z jeho funkčnosti těšili jen pár vteřin.

Poté totiž vynález explodoval. Teprve na druhý pokus začal postupně pracovat od jedné otáčky až po celou minutu.

A peníze se sypou…

Trvalo však ještě další čtyři roky než byl muž s motorem spokojen. Nejprve k jeho pohonu využíval benzin, roku 1895 se však rozhodl vsadit štěstí na petrolej. A ono to vyšlo. Motor pracoval lépe, klidněji.

25. dubna 1897 proto mohl konečně oznámit, že je s vývojem hotov. Tato informace odstartovala čilá obchodní jednání, po kterých následoval masový prodej patentů do zahraničí. Novinku toužilo ozkoušet Skotsko, Švýcarsko, Rakousko i Amerika.

Ze skromného konstruktéra s neoblomnou vizí změnit svět se prakticky přes noc stal milionář. Pořídil si luxusní sídlo na Maria-Theresia-Strasse v Mnichově, a nabyté jmění si společně s manželkou i třemi dětmi užíval naplno.

Pád na tvrdé dno

Veselí ale netrvalo dlouho. Ačkoli Augsburská továrna vyráběla motory ve velkém, a dodávala je do prvních fabrik, žádný z nich nefungoval dle očekávání. Hodnoty akcií s každým dalším fiaskem klesaly, na což zklamaný Diesel zareagoval prodejem veškerých svých práv.

Poté se zhroutil a několik měsíců strávil v psychiatrické léčebně. Zatímco se snažil uzdravit pocuchané nervy, Krupp a továrny najaly desítky inženýrů ve snaze nedostatky odstranit. Jejich úsilí bylo korunováno úspěchem, když si upravený motor odvezl roku 1900 ze světové výstavy v Paříži vyznamenání.

O 12 let později tedy mohla být na vodu spuštěna loď MS Selandia se dvěma osmiválcovými čtyřtaktními dieselovými motory, které jí sloužily až do roku 1942. Prvním produkčním vozem, kterému pod kapotou burácelo vylepšené „srdce“, se stal Mercedes-Benz 260 D.