Řekla Eufrat, která se táhne v délce 2 800 kilometrů mezi dnešním Tureckem a Irákem, se stala hybnou silou dávných změn. Její záplavy vytvořily bohatou zemědělskou půdu, z níž vznikla první starověká města, která vydláždila cestu pro rozvoj písma, centralizované moci a práva.
Vědci strávili dlouhé roky bádáním, týkajícím se jejího záhadného původu….
Řeky Eufrat a Tigris jsou dva hlavní toky tvořící říční systém v jihozápadní Asii. Protékají Tureckem, Sýrií a Irákem a vlévají se do Perského zálivu. Jsou historicky proslulé jako kolébka civilizace v oblasti zvané Mezopotámie.
K rozvoji této starověké civilizace došlo před 6 000 lety, ovšem řeka Eufrat vznikla o více než milion let dříve. Výzkum publikovaný v časopise Nature Geoscience by konečně mohl pomoci odhalit původ této poněkud tajemné řeky.
Má se za to, že před přibližně 3,6 miliony až 1,6 miliony let se sbíhaly dva samostatné řeky tekoucí z Turecka do tehdy suché Středomořské pánve, aby nakonec daly vzniknout řece Eufrat. Její úrodné povodí umožnilo pozdější vznik oblasti zvané Úrodný půlměsíc, jež je považována za kolébku zemědělství i civilizace.
Výzkumný projekt zabývající se původem řeky Eufrat začal v roce 2014, kdy geolog Andrew Madof, při hledání zemního plynu u pobřeží Libanonu, zkoumal data o mořských nalezištích shromážděná pomocí seismického zobrazování.
Paleo-Karasu a Paleo-Murat
Vědci již dlouho věděli o obrovských podvodních ložiscích soli v oblasti – v některých částech silných až čtyři kilometry – která se vytvořila před více než pěti miliony let během období známého jako Messinská krize slanosti, kdy Středozemní moře částečně nebo úplně vyschlo.
Madof si však uvědomil, že sediment na povrchu soli připomíná říční usazeniny. Rozhodl se zjistit, o jaké vodní toky se jednalo a odkud pocházely: „Tím v podstatě začala moje dvanáctiletá cesta,“ říká k tomu.

Po prozkoumání seismických dat provedl Madof spolu se svými kolegy analýzu geologických map, které ukázaly, že tudy kdysi protékaly dvě řeky – severní větev známá jako Paleo-Karasu a jižní větev zvaná Paleo-Murat – které se vlévaly do Středomořské pánve.
Obě vodní cesty jsou pojmenovány po svých dnešních protějšcích, přítocích dnešního Eufratu. Ve srovnání s dnešním toky byly obrovské, Průtokem byla Paleo-Karasu větší než Nil a Paleo -Murat větší než dnešní Eufrat a Tigris dohromady.
Podle Madofa řeky tekly na místo vyschlého Středozemního moře pouze „asi 120 000 let, což je geologicky velmi krátký časový interval“.
Změna toku řek dala vzniknout civilizaci
Tektonické události, jako zemětřesení nebo vznik pohoří, nakonec vytlačily vodu na jihovýchod a pryč od Středozemního moře, kde se Paleo-Karasu a Paleo-Murat sloučily do jedné řeky, dnes nesoucí jméno Eufrat, která se nakonec vlila do Perského zálivu.
„Když se podíváme na moderní krajinu nebo přemýšlíme o řekách, jsou tak pomíjivé,“ říká Madof. Přesto i malé události v kontextu planetárního vývoje mohou mít dostatečnou sílu na to, aby potenciálně formovaly vývoj velkých civilizací.
V případě Paleo-Karasu a Paleo-Murat, „pokud by řeky nezměnily směr a nespojily se, nemuselo by dojít k vytvoření oblasti Úrodného půlměsíce,“ pokračuje. Pokračující pohyb Eufratu pravděpodobně také ovlivňoval migrační vzorce lidí po tisíciletí, a to v Eridu a Uru, některých z prvních měst civilizace, která byla opuštěna poté, co Eufrat změnil tok.
Tento objev nám pomáhá „pochopit materiální a environmentální kontext, který vedl k nejdůležitějším inovacím v lidské civilizaci,“ říká Faisal Husain, historik z Pensylvánské státní univerzity. „Všechny aspekty toho, čemu říkáme moderní civilizace, se zrodily na tomto místě.“.
Zdroj: National Geographic