Šimpanzi jsou nejbližšími žijícími příbuznými lidí, sdílí s námi asi 99 % DNA. Mají s námi společných i spoustu dalších znaků, včetně používání předmětů či dorozumívání se prostřednictvím zvuků a gest.

Nejnovější studie prokázala, že disponují nejdelší sociální pamětí mezi zvířaty..

Bonobo jsou jedním ze dvou druhů šimpanzů, tím druhým je známější šimpanz učenlivý. Žijí ve střední Africe, živí se převážně rostlinnou stravou doplňovanou čas od času drobnými bezobratlými či obratlovci.

Jsou považováni za ohrožený druh. Od šimpanzů učenlivých se liší vzpřímenou chůzí, matriarchátem, rovnostářskou kulturou i významnou rolí pohlavního styku v jejich společenství. Zpravidla dorůstají výšky 95 cm, samice 75 cm, a váží asi 50 kg. Dožívají se až 50 let.

Není šimpanz jako bonobo

Mají delší nohy, ale kratší ruce a menší hlavu než šimpanzi učenliví. Většinu času tráví v korunách stromů, kde si každou noc zhotovují hnízdo z větví a listí. Jejich kmen čítá 50 až 120 jedinců, kteří se během dne dělí do menších skupin po šesti až dvanácti členech, které společně hledají potravu.

Večer se opět všichni setkají. Významnou roli v jejich společenství sehrává pohlavní styk, který používají jako pozdrav, prostředek k řešení sporů, k usmiřování i výměnou za potravu. Sexuální aktivity, k nimž dochází až 40krát denně, provádějí uvnitř nejbližší rodiny i mimo ni.

Na vrcholu hierarchie je koalice vysoce postavených samic a samců, v jejímž čele obvykle stojí nejstarší a nejzkušenější samice. Dominantní postavení získává na základě svých zkušeností, věku a schopnosti navazovat spojenectví s jinými ženami ve skupině.

Zatímco samci zpravidla zůstávají ve skupině, do které se narodí, samice odcházejí do nových komunit. Postavení samce závisí na postavení jeho matky ve skupině, nicméně vazba syna s matkou zůstává silná po celý život.

Samice vychovávají mláďata asi pět let, přičemž rodit mohou od 12 let věku každých pět až šest let.

Velké testování sociální paměti

Vědci z Johns Hopkins University v Baltimoru a University of California Berkeley se nyní pokusili zhodnotit úroveň sociální paměti bonobů. Psycholog Christopher Krupenye, který se na studii podílel, vysvětluje, co bylo prvotním impulsem k jejímu provedení:

„Již 15 let cestujeme do zoologických zahrad po celém světě, abychom s těmito zvířaty pracovali, a často se nám stávalo, že když jsme se po letech vrátili na stejné místo, vypadalo to, že si nás bonobové jasně pamatovali.“.

Vědci shromáždili data o sledování pohybu očí od 26 bonobů a šimpanzů ze zoologických zahrad v Japonsku, Spojeném království a Belgii. Každému zvířeti byl předložen obrázek jiného zvířete stejného druhu, které neviděli nejméně devět měsíců, v některých případech však roky či dokonce desetiletí.

Testované subjekty byly ve věku od 4 do 46 let s průměrným věkem kolem 26 let. Nejstarší samicí bonoba byla šestačtyřicetiletá Louise, která se narodila v zoo v San Diegu, kde žila se svojí sestrou Lorettou a synovcem Erinem.

Poznala sestru i synovce

V roce 1992 byl Erin spolu se svojí matkou převezen do Kumamoto Sanctuary, japonské přírodní rezervace pro šimpanze a bonoby, od té doby je Louise neviděla. Když jí však v roce 2019 vědci předložili fotografii její sestry Loretty vedle fotky cizího bonoba, kterého nikdy předtím neviděla, zírala Louise na obrázek svojí sestry, zatímco na druhou fotografii se ani nepodívala.

Stejná situace se opakovala i nad fotkou synovce Erina, i když je neviděla dlouhých 26 let.

To činí z bonobů a šimpanzů zvířata s nejdelší sociální pamětí. Doteď za ně byli považováni delfíni, u nichž bylo prokázáno, že i po 20 letech rozpoznávají hlas svých bližních. Bonobové nejen že si pamatují na své příbuzné, ale i na kvalitu vztahů, které s nimi měli.

Vedoucí studie Laura Lewisová, psycholožka a biologická antropoložka na Unviersity of California Berkeley, k tomu říká: „Tato studie nám ukazuje, jak jsou nám šimpanzi a bonobové podobní, pokud jde o jejich dlouhodobou paměť.

A zároveň to, že jejich dlouhodobá paměť je utvářena jejich pozitivními sociálními vztahy. To je fascinující.“ Rovněž doufá, že by to do budoucna mohlo přispět k jejich záchraně.