Ačkoli je nejznámějším představitelem hemofiliků mezi panovnickými rody ruský carevič Alexej, pravým původcem této dědičné poruchy byla jeho prababička britská královna Viktorie.
Kde se nemoc v rodě vzala, bylo záhadou. Nikdo z příbuzných jí netrpěl, prvním postiženým byl až Viktoriin nejmladší syn Leopold. Až moderní genetický výzkum podpořil názor, že u Viktorie nebo jejích rodičů muselo dojít k náhodné mutaci genu souvisejícího s hemofilií B. Právě tu předala Leopoldovi.
A nejen jemu, ale i dcerám Alici a Beatrix, čímž se postupně rozšířila hemofilie mezi evropskými panovnickými rody. Někteří vnuci, pravnuci a prapravnuci královny Viktorie zemřeli už v dětském věku.
Syn královny Viktorie: Leopold, vévoda z Albany (1853–1884)
Leopold byl od malička chytrý a zvídavý chlapec. Bohužel měl slabou tělesnou konstituci, která ho omezovala. Hemofilie u něj způsobovala chronické bolesti kloubů, a navíc trpěl epilepsií. Viktorie mu z obavy o jeho zdraví zakazovala spoustu aktivit, dokonce si nesměl ani hrát s vlastními sourozenci.
Čím byl starší, tím více se ukazovalo jeho intelektuální nadání, a tak mu Viktorie s těžkým srdce nakonec dovolila odejít studovat do Oxfordu. V Oxfordu byl Leopold šťastný, a to i proto, že se konečně dostal mezi lidi.
Spřátelil se zde například s Lewisem Carollem, autorem Alenky v říši divů. Po studiích pomáhal Leopold královně s úřadováním a začal se poohlížet po nějaké nevěstě. To bylo ovšem komplikované, jelikož se na jednu stranu o jeho nemoci vědělo, ale na druhou by Viktorie nesouhlasila s nějakou „obyčejnou“ šlechtičnou.
Nakonec pro něj vybrala Helenu Waldecko-Pyrmontskou, která byla sestrou nizozemské královny. Manželské štěstí vydrželo pouhé dva roky. V roce 1884, kdy bylo Leopoldovi 30, uklouzl na schodech.
Zranil se jen lehce, ale kvůli hemofilii pro něj byla tato nehoda fatální. Nedožil se ani narození svého syna, který přišel na svět o tři měsíce později.
Pravnuk královny Viktorie: Carevič Alexej Nikolajevič (1904–1918)
Alexandra Fjodorovna, vnučka královny Viktorie, která se provdala do Ruska, už pomalu ztrácela naději, že by mohla porodit Mikulášovi II. následníka trůnu. V roce 1904 se konečně po čtyřech dívkách narodil chlapec.
Oslavy nebraly konce a ke štěstí rodičů přispívalo i to, že malý Alexej nejprve působil jako zcela zdravé dítě. Jenže už ve dvou měsících se u něj projevilo neblahé dědictví po královně Viktorii, když mu začala téct krev z pupíku a toto krvácení se nedařilo zastavit.
Carská rodina se snažila jeho nemoc ze všech sil tajit před veřejností. Budoucí car přece nesmí mít žádnou slabost. Zbožná Alexandra Fjodorovna zcela uvěřila kontroverznímu mystikovi Rasputinovi, že dokáže jejímu synovi pomoct.
Snažil se ho léčit především pomocí hypnózy, což možná do jisté míry pomáhalo. Alexandra Fjodorovna střežila Alexeje jako oko v hlavě, veškerým nehodám se však předejít nedařilo. V ohrožení života se ocitl v osmi letech, kdy spadl z loďky, což vedlo k masivnímu krvácení.
Nakonec se uzdravil a Alexandra Fjodorovna si byla jistá, že to bylo především díky Rasputinovi. Ten měl stále větší vliv na carskou rodinu, což vyvolávalo značnou nevoli. Šlechticům se především nelíbilo, že carevně mluvil do politických a dalších důležitých rozhodnutí v době nepřítomnosti cara.
Rasputin byl v roce 1916 zavražděn protivníky a car Mikuláš II. byl donucen abdikovat v roce 1917. Carevič Alexej nakonec nezemřel následkem své nemoci, ale v roce 1918 ho spolu s celou rodinou zavraždili bolševici.
Autor: Kateřina Pavelcová
