Archeologům v Estonsku se podařilo objevit kus březového dehtu, který na sobě nesl otisky zubů a stopy slin, domnívají se proto, že byl využit jako žvýkačka, kterou před 10 500 let žvýkala dospívající dívka..

Březový dehet je hustá, tmavá kapalina, která se získává suchou destilací březové kůry. Je ceněná pro své antiseptické, protizánětlivé a regenerační účinky na vlasy a pokožku, působí i proti nejrůznějším mikroorganismům.

Používá se k léčbě kožních problémů jako je ekzém a lupénka, k péči o problematickou pleť a vlasy, nebo při hojení ran, zmírňuje i svědění a podráždění a snadno se vstřebává. Látka může být použita také jako lepidlo.

Žvýkačka pro pravěké teenagery

V době kamenné ji zřejmě využívali také jako žvýkačku. Ústav historie a archeologie na Univerzitě v estonském Tartu totiž na kusu prehistorického březového dehtu objevil otisky zubů a stopy slin. Po extrakci DNA ze slin zjistili vědci z Ústavu genomiky stejné univerzity, že žvýkačku pravděpodobně žvýkala dívka s hnědými vlasy a hnědýma očima.

„Ústav uchovává vzorky DNA od 20 % estonské populace, což vědcům poskytuje moderní genetické srovnání pro lepší interpretaci starověké DNA,“ uvádí k tomu historička Bettany Hughesová.

Podle ní je fascinující, jak může jeden bezvýznamně vypadající kus odpadu přivést vědce tváří v tvář lidem z minulosti. „Nyní víme, že lidé tehdy žvýkali dehet – pálenou březovou kůru – například k úlevě od bolesti zubů.

Dehet se ostatně dodnes používá jako lepidlo k utěsnění prasklin v nástrojích a hrncích,“ říká vědkyně. A pokračuje: „Dokonce víme, že dívka měla hnědé oči a vlasy, což se mi líbí, protože to zpochybňuje domněnku, že severní Evropané měli světlé vlasy a modré oči.“.

Další historické artefakty

Univerzity v Tartu analyzuje i další historické artefakty z celého Estonska, mezi kuriozity patří například 800 let starý kříž, na němž jsou vyobrazené genitálie, který při nošení vydává zvuk. Profesor Heiki Valk působící na této univerzitě se domnívá, že to ukazuje, jak středověcí Estonci integrovali pohanské symboly plodnosti se svou novou křesťanskou vírou.

Spolu s historičkou Hughesovou podrobil zkoumání i artefakty objevené na pohřebišti z 12. století v estonské vesnici Kukruse.

V hrobě byla objevena „dáma z Kukruse“, kostra asi 50leté ženy, která byla pohřbena spolu s jemnými bronzovými a stříbrným šperky, potravinami, které si měla dopřát během posmrtného života, zbraněmi i dalšími užitnými předměty.

A dále s oplodněným ptačím vejcem, jež bylo uloženo u jejích nohou. Archeoložka Ester Orasová, která vejce analyzovala, to komentuje: „Někdo se rozhodl, že tato konkrétní dáma by měla mít toto oplodněné vajíčko ve svém hrobě a být pohřbena spolu s ním.

Možná to mělo něco společného s nějakou křesťanskou symbolikou týkající se plodnosti.“.

Zdroj: The Guardian