Když se řekne klonování, vybaví si většina lidí ovci Dolly, prvního klonovaného savce, který spatřil světlo světa v roce 1996. Od té doby bylo klonováno mnoho zvířat, od myší po velbloudy. Obzvláště výnosným businessem se však stalo klonování koní, především úspěšných šampionů.

Lídrem je Argentina, která se specializuje na chov koní na pólo, letos se přidala i Čína..

Proces klonování zahrnuje, ve své nejjednodušší formě, produkci jedinců nebo buněk s identickou DNA, a to buď přirozeně, nebo uměle. K přirozeným dějům dochází v přírodě u rostlin, hub a bakterií, prostřednictvím vegetativního rozmnožování.

Za přirozený savčí klon pak lze považovat jednovaječná dvojčata, ovšem ani ta nejsou, jak již dnes víme, úplně stejná. O vytvoření umělých klonů se už od 19. století snaží vědci. Existují tři typy klonování – klonování genů, reprodukční klonování, při kterém vznikají duplikáty celých zvířat a terapeutické klonování, jež zahrnuje vytváření embryonálních kmenových buněk.

V roce 1996 vytvořili biologové Ian Wilmut a Keith Campbell v přelomovém experimentu prvního savce přenosem jádra somatických buněk. Jádro z buněk vemene dospělé ovce bylo přeneseno do enukleovaného vajíčka.

Vzniklé embryo bylo vloženo do dělohy náhradní matky. Narozená ovce byla pojmenována Dolly. Žila šest let, něž v roce 2003 zemřela, otevřela ovšem brány ke klonování dalších zvířat. Například v roce 1997 bylo naklonováno první tele, pojmenované Gene.

Roku 2000 pak první prase, o rok později koza a také první ohrožené druhy zvířat, a to gaur, divoký skot a evropský muflon.

První klonovaný kůň

V roce 2003 bylo naklonováno první vyhynulé zvíře, kozorožec pyrenejský. Mládě ale žilo jen několik minut, než zemřelo v důsledku fyzických defektů na plicích. V témže roce byl naklonován i jelen běloocasý, a také první kůň.

Došlo k tomu v Itálii, klisna získala jméno Prometea. Následovaly Spojené státy, kde byl v roce 2006 naklonován valach Scamper, mimořádně úspěšný v rodeu. Jeho klon Clayton byl prvním klonovaným koněm v chovu USA. Významnou roli v klonování koní pak sehrála také jihoamerická Argentina.

Zde se o klonování koní ve velkém zasloužil argentinský profesionální hráč póla Adolfo Cambiaso. Pólo je kolektivní jezdecký sport, při kterém proti sobě na venkovním hřišti nastupují dva čtyřčlenné týmy jezdců na koních.

Jejich cílem je dostat pomocí pálky míček do branky soupeře. Pro tento sport jsou využíváni koně, kteří jsou kříženci Criollos, původního plemene z pampy, což je region mezi Uruguayí , Argentinou , Brazílií a Paraguayí, a Anglických plnokrevníků.

Těmto koním se říká Pólo ponny, nejsou ale samostatným plemenem. Musí však být rychlí a obratní.

Klon milovaného koně

Jedním z oblíbených koní Adolfa Cambiasa byl hřebec jménem Aiken Cura, který však musel být utracen poté, co si roku 2006 na Palermo Open zlomil nohu. Před smrtí mu nechal majitel odebrat vzorek kůže a krve a uchoval je do mrazícího boxu.

Již věděl, že v Itálii a USA došlo k úspěšnému klonování koní, a tak věřil, že se to jednou povede i s jeho milovaným koněm. V roce 2009 oslovil Cambiasa Alan Meeker, americký ropný magnát a nadšenec do póla.

Společně založili laboratoř ViaGen, kde se pokusili o klonování Aiken Cura a také Cambiasovy oblíbené klisny Dolfina Cuartetera.

O rok později prodali jeden z klonů Cuartetery argentinskému obchodníkovi Ernestu Gutiérrezovi za 800 tisíc dolarů, nejvyšší cenu, která kdy byla zaplacena za koně na pólo. Následně ho přibrali jako partnera do své laboratoře, aby nad klony Cuartetery neztratili kontrolu.

V roce 2016 využil během jediného zápasu v Palermu Adolfo Cambias hned šest klonů své klisny Cuartetera. Klony překvapivě nejsou zcela identické, a to vlivem mutací, přesto těží z vynikajících vlastností původní klisny. Ta zemřela letos 4. května ve věku 22 let.

Do hry vstupuje Čína

Do klonování koní se zapojila i Francie, Kanada, Austrálie či Nový Zéland. Jedná se o natolik rozšířený fenomén, že Mezinárodní jezdecká federace povolila už před 11 lety účast klonů a jejich potomků v jezdeckých soutěžích.

Místo metody přenosu jader somatických buněk se stále častěji při klonování koní využívá metoda agregací embryí neboli tvorba chimér, jejímiž autory jsou Marc Maserati a Adrián Mutto. Podstatou této metody je spojování (agregace) několika časných embryí v jediný zárodek.

Cena klonovaného koně se pohybuje kolem 85 000 dolarů za koně, skoro 2 miliony korun.

Letos se řada zemí, ve kterých je klonování koní běžným fenoménem, rozšířila o Čínu, kde si jezdecký sport, zejména parkurové skákání, získává stále větší oblibu. Rozvoji však brání nedostatek dobrých koní a malé úspěchy ve šlechtění.

Ročně se tak do Číny dováželo 2 500 koní. Nyní čínští vědci představili první klonované hříbě. Vraník Čuang Čuang se narodil letos v červnu náhradní klisně, je klonem zvířete dovezeného z Německa. Za jeho vznikem stojí pekingská laboratoř Sinogene.

Její generální ředitel Mi Ťi-tung k tomu řekl: „Čínští jezdci, kteří se účastní olympijských her, mívají více než jednoho koně, obvykle dva nebo tři. Každý kůň stojí od několika milionů do deseti milionů jüanů (až 33 milionů korun). Klonování může pomoci snížit cenu reprodukce a chovu koní.“.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 11/2023, které vyšlo 18.října.