Neodvratitelná je sudba vysychajícího Aralského jezera. Z kdysi obří vodní plochy zůstal jen malý pozůstatek na kazašské straně hranice. Zcela stejný osud však hrozí i dalším jezerům – mezi nimi i Urmijskému jezeru v Íránu, které bývalo největším jezerem na Blízkém východě..

Voda v bezodtokém jezeře, které mělo dříve rozlohu 5000 km2 jako Ústecký kraj, ubývá nepřetržitě od roku 1995. Dnes zůstala sotva pětina vodní plochy. A stejně jako Aralské jezero se i to Urmijské vlivem vysychání rozdělilo na dvě části.

Extrémní úbytek vody je dáván za vinu nedostatečným srážkám, růstu teplot, ale také stavbě přehrad a intenzivní zemědělské činnosti.

Ochrana fauny až na druhém místě

„Pokud se nedohodneme na kvótách pro odebírání vody, jezero zcela určitě vyschne. Je třeba zastavit stavbu nových přehrad a omezit zemědělskou činnost,“ varuje Árezú Ašrafzádehová z íránského ministerstva životního prostředí.

Jezero je přitom úmluvou z roku 1971 zařazeno do programu pro udržení biotopu vodního ptactva, které se tu vyskytovalo v hojné míře. Ohroženi jeho vysycháním jsou ale i další zvířata žijící v okolí, například plameňáci, jeleni a divoké ovce. Ryby v jezeře nežijí, salinita vody je příliš vysoká.

Snahy o záchranu se zastavily

Kritické ohrožení jezera vyvolalo v roce 2011 v Íránu ekologické protesty. Záminkou se stalo rozhodnutí íránského parlamentu, který odmítl vyčlenit prostředky na stavbu kanálu, který by do jezera přiváděl vodu z řeky Aras. Mnoho protestujících bylo během těchto protestů zatčeno.

Teprve v roce 2013 zahájil Írán s podporou OSN a díky finanční podpoře od Japonska program pro záchranu jezera. Na začátku to vypadalo, že bude úspěšný, do roku 2017 se jeho plocha zvýšila z 1000 km2 na více než dvojnásobek.

Poté ovšem Írán zasáhla dlouhotrvající sucha a voda začala opět ustupovat. Osud Urmijského jezera je tak i nadále značně nejistý.