Mayský kalendář je pojmem, který nepřestává fascinovat. A to nejen historiky, ale také dobrodruhy či matematiky z celého světa… Nyní se podařilo objevit jeho nejstarší střípek.
Dějištěm archeologické senzace se stala starověká pyramida, jež je součástí významného naleziště San Bartolo v Guatemale. Zdejší malby bývají v odborných kruzích často označovány jako „mayská Sixtinská kaple“, ne nadarmo si proto jejich zkoumání vyžádalo 10 let usilovné práce.
Sedmý den jelena?
Veškeré snahy byly korunovány úspěchem na počátku loňského roku, kdy se s pomocí radiokarbonové metody podařilo určit stáří dvou fragmentů zobrazujících tečku a linku nad hlavou jelena. Podle expertů pochází úlomky z let 200– 300 před naším letopočtem a s největší pravděpodobností byly součástí mayského kalendáře, který měl 260 dnů.
Přitom až dosud byl nejstarší nalezený důkaz o mayském kalendáři datován do roku 100 před naším letopočtem. „Bylo to ohromující zjištění. Jsme přesvědčeni, že tyto kousky byly součástí mayského kalendáře a označovaly sedmý den jelena,“ prohlásil David Stuart z University of Texas, jeden z autorů studie zveřejněné v odborném časopise Science Advances.
Neopomněl dodat, že kousky pravděpodobně pochází z místa, které v minulosti sloužilo jako astronomická observatoř nebo jakési architektonické hodiny.
Organizace dávných civilizací
Mayský kalendář patří k fascinujícím systémům, který je podle vědců dokonce propracovanější a přesnější než námi užívaný gregoriánský kalendář. Ačkoli nese jméno po jedné z nejstarších kultur světa, byl pravděpodobně využíván již předchozími obyvateli střední Ameriky.
Co generace či civilizace, to drobná úprava. Podle dosud provedených výzkumů byly původní kalendáře ryze cyklické a odrážely opakující se období astronomického roku. Teprve později došlo na tvorbu kalendářů lineárních, ve kterých bylo možné zohlednit významné události.
Celkem Mayové využívaly zhruba 20 kalendářů, skutečně největší váhu však přikládali třem základním. Zatímco pro běžné účely sloužil solární rok (haab), jež měl 365 dnů, k věštbám byl využíván sakrální rok (tzolk’in) o délce 260 dnů. Po 18 980 dnech (52 letech) se cykly setkaly a koloběh začal nanovo.
Stále v oběhu
V průběhu 20. století podnikli antropologové několik návštěv mayských komunit, přičemž dospěli k závěru, že 260denní a sluneční kalendář stále hraje v jejich běžném fungování důležitou roli. Stejně tak zůstává „věčné“ pozorování nebe s cílem odhalit aktuální postavení planet.
„Všichni předpokládají, že mayské znalosti zmizely z povrchu zemského, že pozorování oblohy není tak důležité… A to se mýlí,“ uvedla americká astronomka Jarita Holbrooková (*1965).
