1–2 mm. Přesně tolik činí průměrná velikost dešťové kapky. Zatímco pro člověka jde o sotva postřehnutelnou velikost, hmyzu může i tento malý vodní „políček“ uštědřit velikou ránu. Ne nadarmo odborníci připodobňují sílu toho nárazu k bowlingové kouli..

Hmyz patří k ektotermním druhům, jejichž tělesná teplota je silně ovlivňována okolním prostředním. Obecně tedy platí, že čím chladnější počasí, tím menší aktivita, a při dešti dvojnásob. Zatímco některé druhy přečkávají nepříjemné počasí v úkrytu, další s ním účinně bojují. Kdo vítězí?

Vážky

Aktuálně swinguje vzduchem 5570 druhů vážek, u nás byl však potvrzen výskyt zhruba 70 z nich. Jsou známé pro svůj atypický vzhled a unikátní letecké schopnosti, nicméně k jejich nejdůležitějším smyslům patří zrakové ústrojí.

To se skládá z 60 000 jednotlivých očí umístěných po stranách hlavy, což vážkám umožňuje zaregistrovat kořist v okruhu 360° na vzdálenost 40 metrů.

Stěrače stírají!

Jakmile začnou padat první kapičky deště, získává sofistikovaný „optický systém“ povážlivé trhliny. Voda totiž zastře podstatnou část fasetových očí, čímž z jindy přesného a nelítostného predátora udělají bezcílně poletující hmyz.

Krajina se promění v rozmazanou skvrnu, dráha letu je nejistá, stejně tak přesné zacílení na kořist. Naštěstí jim příroda naservírovala řešení. Vnitřní strany předních nohou vážek jsou totiž, při skutečně detailním pohledu, obaleny drobnými štětinkami, kterými si mohou složené oči očistit nejen od vody, ale také od špíny či pylu.

V praxi to funguje tak, že si přední nohy složí za hlavu a využívají je prakticky stejně, jako řidič stěrače. A křídla? Ta jsou ošetřena přirozenou impregnací, díky čemuž jsou vážky schopné létat i v dešti.

Mravenci

Na první pohled by se mohlo zdát, že i malá dešťová kapka může pro mravence znamenat katastrofu. Ale neznamená. I přesto, že jeho tělo měří pouhých 2–5 mm, je na všemožné rozmary přírody perfektně vybaven.

V případě silné průtrže mračen se tito šikovní tvorové navzájem zaklesnou nohama, čímž vytvoří jakýsi plovoucí vor, který jim umožní katastrofě uplavat, nebo ji jednoduše ve stoickém klidu přečkat. Podle odborníků si však dokáží poradit i jedinci.

Mravenčí nožky jsou opatřeny velice jemnými tukovými chloupky, jež vodu odpuzují. Pravděpodobnost, že se díky tomuto „triku“ mravenec udrží nad hladinou je vysoká, má to ovšem jeden háček. A tím je teplota.

Čím je vyšší, tím nižší je povrchové napětí. Jak dlouho mravenec potápění přežije, závisí na zásobě vzduchu v jeho tracheálním systému. Ten ho může naživu udržet několik minut, anebo také několik hodin.

Jakmile se mu ale podaří z vodní propasti vymanit, přežije prakticky bez následků.

Kobylky

Patří k největším jedlíkům ve zvířecí říši, kromě trávy nepohrdnou hmyzem či listy rostlin. Za unikátní je považována i jejich schopnost „poslouchat kolenem“ – sluchové orgány kobylek se totiž nachází na prvním páru nohou.

A pak tu je i jejich odolnost proti větru i dešti. Vnější kostra masožravých kobylek, označována také jako exoskelet, je potažena voděodolnou vrstvou vosku, jež zabraňuje nežádoucímu promočení. Další vlastností, která kobylkám umožňuje přelstít počasí je skákání – i z vodních ploch.

Takový skok ovšem vyžaduje správné rozložení ohýbačů a natahovačů svalů u zadních nohou, které zajistí, že se při pákovém pohybu uvolní enormní množství energie. Kobylka díky tomu nejenže vyskočí z vody, ale doskočí až metr daleko.

Motýli a moli

Pro zástupce hmyzí říše s pestrobarevnými, avšak jemnými křídly, znamená průtrž mračen armageddon. Dešťové kapky mohou totiž svou vahou snadno srazit motýla až o 20 délek jeho těla. V případě, že se zrovna nevznáší vysoko nad zemí, pro něj tento „útok“ znamená smrt.

Ochranu mu neposkytne ani impregnace křídel, která se při srážkovém úhrnu 20–50 mm rozmočí.

Vybavení konkurence

V případě molů je to ale jiné. Ti jsou totiž poletující „meteorologickou stanicí“. Jejich tykadla spolehlivě a s mistrnou přesností neustále zaznamenávají i sebemenší změny vlhkosti vzduchu. Značnou výhodou jim poskytují také křídla posetá drobnými chitinovými šupinkami, jež jsou v několika vrstvách naskládány na sebe.

Tyto šupinky se starají nejen o zbarvení křídel, ale především plní funkci účinné pláštěnky, po které neodbytné kapky vody jednoduše stékají.

Slunéčko sedmitečné

Jeden z nejvýkonnějších pomocníků při práci na zahradě, který apetitem sobě vlastním požírá nenáviděné mšice, si umí s deštěm poradit překvapivě snadno. I když by se mohlo zdát, že jakmile se střetne s malou kapičku a překulí se na krovky, je souboj prohrán, není tomu tak.

Slunéčko totiž disponuje promyšleným dýchacím systémem. Jemná síť průduchů se uvnitř malého tělíčka postupně rozvětvuje a přejímá funkci vzduchové lahve a regulátoru dechu. Zbytkový vzduch, který si může kdykoli vzít na místo ponoru, ho následně udrží naživu celé hodiny.

Stejně jako je tomu u mravenců. Oproti nim mají tito centimetroví broučci také funkční pádla v podobě štětinatých nožiček.

(Ne)možné létání

Ačkoli se slunéčko zvládá bravurně potápět a vlastně i plavat, s létáním v dešti je to v jeho případě trochu složitější. Jakmile by se rozhodlo zkrátit si cestu a změnit stanoviště riskovalo by, že ho velké kapky srazí k zemi a rozdrtí.

V případě, že je přelet nevyhnutelný musí létat nízko nad zemí, aby v případě krize mohlo slétnout, a zalézt do bezpečí.

Komáři

Ačkoli je kapka deště 50krát těžší než komár, není pro něj kolize smrtelná, alespoň podle výzkumu inženýrů z Georgijského technologického institutu v Atlantě. Ti vytvořili k potvrzení svých domněnek speciální box, v němž simulovali déšť a následný vývoj situace sledovali vysokorychlostní kamerou.

Ze získaných záznamů bylo patrné, že komáři neměli potřebu se kapkám cíleně vyhýbat. Jakmile došlo k zásahu, maximálně na pár minut ztratili stabilitu.