Mravenci jsou fascinující tvorové. Patří mezi nejúspěšnější druhy na této planetě, což je dáno především jejich sociální skladbou. Malí tvorové, kteří se leckdy chovají jako superorganismy, mají přitom spoustu tajemství, které věda odkrývá jen pomalu a stěží..

1) Většina mravenců jsou holky

Zapomeňte na Ferdu. Mravenci mají kastovní systém, ve kterém jsou povinnosti rozděleny více než důsledně. Královna je zakladatelkou kolonie a jejím úkolem je klást vajíčka. Mravenčí dělnice jsou všechny samice a toto sesterstvo je zodpovědné za harmonický chod kolonie.

Jejich úkoly zahrnují péči o královnu, vajíčka, larvy a kukly, dále shánění potravy, bezpečnost v kolonii a likvidaci odpadu. Převážná většina vajíček se vyvíjí jako dělnice, ale jakmile je kolonie připravena, královna vyprodukuje další generaci reprodukčních jedinců, kteří založí vlastní rod.

O tom, zda se samička mravence stane dělnicí nebo královnou, rozhoduje především strava, nikoli genetika. Královnou se může stát každá larva mravence – ty, které se jí stanou, dostávají stravu bohatší na bílkoviny.

Ostatní larvy dostávají méně bílkovin, což způsobuje, že se vyvíjejí jako dělnice.

2) Mravenčí kluci jsou jen létající spermie.

Na rozdíl od lidí s chromozomy X a Y je pohlaví mravence určeno počtem kopií genomu, které má. Samci mravenců se vyvíjejí z neoplozených vajíček, takže nedostávají žádný genom od otce. To znamená, že samci mravenců nemají otce a nemohou mít syny, ale mají dědečky a mohou mít vnuky.

Samičky mravenců se oproti tomu vyvíjejí z oplozených vajíček a mají dvě kopie genomu – jednu od otce a druhou od matky.

Samci mravenců fungují jako létající spermie. Mají pouze jednu kopii genomu, což znamená, že každá jejich spermie je geneticky identická s nimi samými. A jejich práce rychle končí, brzy po páření umírají.

3) Po prvním a jediném sexu tvrdá dieta

Když jsou teplé a vlhké podmínky, okřídlené panenské královny a samci opouštějí svá hnízda a hledají partnery. K páření dojde klidně i několika stovkách metrů nad povrchem.

Poté královny klesají k zemi a shazují křídla, zatímco samci rychle hynou. Spářené královny si vybírají hnízdiště a zahrabávají se do půdy.

Jakmile se královny dostanou pod zem, několik týdnů nejedí dokud nezplodí vlastní dceřiné dělnice. Využívají energii ze svých tukových zásob a nadbytečných letových svalů, aby nakladly první snůšku vajíček, která posléze oplodní spermatem uloženým při snubním letu.

Právě zásoba spermatu získaná od dávno mrtvých samců umožňuje královně klást oplozená vajíčka po celý život. Královny se již nikdy nepáří.

4) Spolupráce, smrt a otroctví

Někdy se dvě královny spojí, aby mraveniště založily společně. Toto zpočátku kooperativní spojení, které zvyšuje šanci na založení kolonie, se rozpadne, jakmile se objeví nové dospělé dělnice a dosud kamarádské královny spolu pak bojují na život a na smrt.

Život mravenců je drsný, například některé kolonie si kradou vajíčka svým sousedům a z vylíhnutých mravenců udělají své otroky. Avšak někteří mravenci před otrokářstvím dávají přednost spolupráci. Příkladem může být superkolonie argentinských mravenců (Linepithema humile), která se rozkládá na 6000 km evropského pobřeží od Itálie po severozápadní Španělsko a je tvořena doslova miliardami dělnic z milionů spolupracujících hnízd.

5) Třicet let i týden.

Po založení kolonie není práce královny u konce a má před sebou ještě mnoho let kladení vajíček. V laboratorních podmínkách se královny dožily třiceti let. Dělnice žijí přibližně rok, samci pak o něco déle než týden.

Tyto mimořádné rozdíly v délce života jsou dány výhradně způsobem, jakým se zapínají a vypínají jejich geny.

6) Mravenci mohou pomáhat lidem

Mravenci mají významný vliv na ekosystémy po celém světě a jejich role jsou rozmanité. Zatímco někteří mravenci jsou považováni za škůdce, jiní působí jako biologičtí kontroloři. Mravenci prospívají ekosystémům tím, že roznášejí semena, opylují rostliny a zlepšují kvalitu půdy.

Mravenci mohou být prospěšní i našemu zdraví, protože jsou potenciálním zdrojem nových léčiv, například antibiotik.