Tušíte, že rajčata či jinou zeleninu, kterou s chutí jíte, svou prací možná zajistili bručící čmeláci? V současné době jsou neúnavnými pracanty nejen tradičně na rozkvetlých loukách, ale stále více tyto dělníky vítají velké skleníky či tzv. izolátory – uzavřené prostory, kryté plastem.
Dnes se malí okatí „včelí medvídci“ zapojili do velkého byznysu ve Španělsku, Německu, Francii, USA, Velké Británii, Portugalsku, Polsku, Řecku, Turecku, Itálii, některých zemích severní Afriky i jinde. Za pouhé ubytování, stravu a dobré zacházení majitelům skleníkového hospodářství po celý rok vydělávají značné peníze. V Evropě se dnes už chovají ve velkém, zejména pro potřeby skleníkového hospodářství.
Reprezentují sociální hmyz
Čmeláci náleží mezi tzv. společenský (sociální) hmyz – podobně jako včely, vosy, sršně atd., takže žijí ve společenství.
Místo, kde tradičně sídlí náš nejrozšířenější čmelák, avizuje už jeho odborné pojmenování „zemní“. Od odborníka, doc. RNDr. Antona Markoše, CSc., z Přírodovědecké fakulty UK v Praze se 21. STOLETÍ dozvědělo: „Hnízdo čmeláků je velmi pozoruhodná stavba, jejíž základní charakteristikou je, že má vnitřek, ale žádný vnějšek. Je to jakási jeskyně, kterou lze dobře poznat jedině pohledem zevnitř, byť jsme nuceni ho nejdříve rozkrýt a teprve potom si ho dopředstavit zakryté.“
V takovém přírodním hnízdě pod zemí neustále vládne tma. Čmeláci, kterých tu žije obvykle asi tři sta, se v něm pohybují jen díky čichu a hmatu.
Nedožijí se ani roku
Ačkoli čmelák a včela představují velmi příbuzné druhy, každý z nich si při evoluci formoval rozdílně, pokud jde o sociální vazby na rodinu a hierarchii dělby práce.
V obou společenstvích vládnou královny, které kladou vajíčka. Jsou zde i pracovité dělnice – ovšem ve včelstvu je jich mnohonásobně více. Ty, které neustále pracují, se dožívají pouhých 30–40 dnů.
Základní rozdíl v životním cyklu včelí a čmeláčí kolonie je v tom, že čmelák žije v jednoročních koloniích a reprodukci zabezpečuje oplodnění matka (královna), která jediná přezimuje. S novým teplým jarem se probouzí ze zimního spánku a hledá zdroj potravy a vhodné místo pro založení nové rodiny.
Pohlavní generace se v přírodě líhne koncem léta, když se spáří mladé matky se samečky – trubci (slovensky trúdy). Jarní sluníčko už neuvidí stará královna – matka –, upracovaná, neschopná letu. Umírá spolu se zbývajícími dcerami – dělnicemi – hlady a zimou. Do zimy uhynou i trubci, kteří zůstávali i přes noc venku, zavěšeni na květech.
Vědci jim upravili život!
Za pouhé tři dny po narození čmelkovi ztvrdne pokožka, napnou se křidélka a vybarví se (podle druhů). Další den už čmelák vylétá z hnízda ven – za pastvou v podobě nektaru a pylu.
Toto samozřejmě platí i ve velkochovech. Tam však vědci museli moderními technologiemi zajistit, aby byl dostatek čmeláků po celý rok.
První pokusy o chov čmeláků jako opylovačů semenářských porostů na úrovni sezónního a laboratorního chovu se datuje od poloviny 20. století. Před 30 roky však odborníci dosavadní přístup radikálně přepracovali. Po mnoha experimentech pro potřeby opylování velkého rozsahu zvládli kontinuální chov čmeláků jako opylovače pro porosty zeleniny a semenářských plodin ve sklenících.
Ve skleníku se neděsí depresí!
Jak 21. STOLETÍ vysvětlili odborníci, oproti včelám jsou čmeláci vhodnější pro opylování plodin pěstovaných v uzavřených prostorách, protože ani tady nepodléhají stresu. Naopak včela nedokáže v uzavřeném prostoru pracovat soustavně jako její větší pruhovaný příbuzný.
Znervóznělé včely stále narážejí do skleněných stěn skleníku. Tím se unavují a často hynou. Navíc se stávají agresivními a pracovníkům vrážejí žihadla, což opět znamená včelí smrt.
A co je důležité – aktivita včel je přímo úměrná teplotě a délce slunečního svitu.
Takové náročné podmínky včelám nezaručují technicky nedokonalé skleníky, kde se pracuje i v zimě, přičemž teploty klesají až na pouhých 10–12 °C. Čmelákům ani taková „zima“ nevadí.
V čempak čmelák ještě předčí včely
Čmeláci tradičně náleží mezi oblíbený hmyz, který od pradávna opyluje zemědělské i volně rostoucí plodiny. V mnoha ohledech jsou výhodnější než včely. Nejsou tolik citliví na teplotu venkovního prostředí, postačí jim už 5 °C, kdy se ještě útlé včely tulí v úlu. U nás „včelí medvídci“ s brukotem vylétávají ve svém hustém kožichu za prací již časně zjara. Rozdílnost ve vnímání teploty se využívá zejména v chladných oblastech – u nás třeba na horách, zeměpisně zejména v severských zemích, např. drsnější Skandinávii. Tam „zimomřivé“ včely medonosné ani nelákají, hlavní opylovací činnost v přírodě vykonávají čmeláci.
Ve volné přírodě čmelák navštěvuje květy i za větrného počasí (při rychlosti větru až 70 km/hod.). Při opylování má vyšší produktivitu než včela. Navíc se svým delším sosáčkem dostane i do květů s dlouhými květními trubkami, o čem si včela může nechat jen zdát.
Čmeláci netrpí takovými chorobami jako včely a navíc nemají společné nepřátele. Přitom poctivě pracují od rána do večera.
Má široký voňavý repertoár
A co je zvlášť důležité v trvale uzavřených prostorách? Čmelákovi tolik nevadí dočasný nedostatek slunečního svitu. To je velice efektivní při rychlení zeleniny, když při nedostatku venkovního světla (v našich podmínkách především v zimních měsících) jsou květy choulostivé a na opylování mají zase jen krátký čas. (Proto se před nástupem čmeláků užívalo ruční opylování či používání růstových hormonů.)
Zkušenosti ukazují, že opylovací schopnosti čmeláků se velice osvědčují u mnoha plodin. Pokud jde o zeleninu, uveďme rajčata, různé druhy papriky, okurky, baklažány, lilek, ba i vodní melouny. V semenářských porostech je to opět okurka, mrkev, kapustovité rostliny, cukety. Ovšem pilní čmeláci mají nyní na práci také následující ovoce: jabloně, hrušně, broskvoně, meruňky, třešně, višně, švestky, ale i jahody, maliny, mandle, brusinky, rybíz, angrešt.
Nebojí se velkých ploch
Svoje přednosti čmeláci předvádějí na rozsáhlých zemědělských plochách. Představte si, že slyšíte šumění Středozemního moře v jižní části španělského pobřeží, kde je Andalusie. V části Almerie, která leží na Slunečním pobřeží, se před vámi třpytí nedohledné plochy skleníků rozzářených slunečními paprsky. Skleníky a jiné kryté plochy zabírají celkem 37 000 ha! Almerie patří mezi dominantní oblasti světového zemědělství, zejména pokud jde o produkci ovoce a zeleniny. Nyní je hlavním dodavatelem na evropský trh. Za rok zde vyrostou téměř tři miliony výpěstků – především zeleniny – v hodnotě 2,4 milionu eur. Také tady vidíte a slyšíte, jak se bzučivě tuží nespočet pilných čmeláků. Kde se vlastně berou?
Slovensko ovládne svět?
V uvedené Almerii sídlí firma Agrobio, kde se rodí miliony pracovitých čmeláků zemních. Zájemci tady uvidí box, kde čeká královna schopná klást vajíčka, dále dospělé dělnice a jejich zárodky, larvy a vajíčka. Vedle čmeláků jak na běžícím pásu přicházejí na svět i přirození predátoři možných škůdců.
Největší evropskou „čmeláčí porodnici“ provozuje belgická společnost Biobest. Nyní však dostává velkého konkurenta – u slovenských Nových Zámků. Tady zahájil provoz údajně největší závod na „produkci“ čmeláků v Evropě. Ze Slovenska se každý rok má na cestu do širého světa vydat 300 000 čmeláčích kolonií.
Podle nejnovějších údajů se v současnosti ročně celosvětově produkuje kolem milionu čmeláčích společenství. Jde zejména o druhy Bombus terrestris (čmelák zemní; více o něm na jiném místě), méně o Bombus impatiens a aoccidentalis pro severoamerické zájemce. Na Kanárských ostrovech při opylování ve sklenících dominuje Bombus canariensi.
Výzkumy pokračují
Výzkumy, zaměřené na chov čmeláků, stále čile pokračují. Na co se zejména zaměřují? Je třeba dořešit ještě některé otázky ohledně chovu i dalších druhů čmeláků a problematiku ochrany hnízd před některými zákeřnými hmyzími škůdci.
Na nedostatek práce – ani v uzavřených prostorách – si jistě čmeláci nebudou stěžovat! U tohoto společenského hmyzu jde o velmi perspektivní velkochov budoucnosti, protože včely medonosné z různých důvodů ubývají. A jak se ukazuje, čmelák je už výkonnější než pilná včela!
Více se dozvíte.
T. Daněk, A.Markoš: Život čmelákův, Pavel Mervart 2005
http://cs.wikipedia.org/wiki/
http://komarimed.ic.cz/cmelaci.htm
http://www.bumblebee.org/economic.htm
http://www.biobest.be/nieuws/39/3/0/
Kdo je v ČR nejznámější?
Čmelák zemní (Bombus terrestris L.) je zdaleka nejznámějším druhem čmeláků u nás. Patří mezi chráněné druhy. Hnízda z kamenů a dalších materiálů mají až 1,5 m pod zemí
Tělo je oválné, černé barvy se žlutohnědým pruhem za hlavou na předohrudi a uprostřed na druhém zadečkovém tergitu (článku) a bílým koncem zadečku (čtvrtý a pátý tergit). Dělnice měří okolo 16 mm, matka (královna) 25 mm. První dělnice (o které pečuje jen matka) mají velikost pouze 8 – 10 mm. Kromě velkých složených očí mají čmeláci ještě tři jednoduchá očka. Můžeme je vidět na vlastní oči mezi oběma složenýma bručounovýma očima, kde tvoří tupý trojúhelník.
Bručí po celém světě
Odborníci zatím poznali téměř 300 druhů čmeláků. Vyskytují se v celé Evropě, v Asii, v obou Amerikách a severně od africké Sahary. Až ve 2. polovině 20. století se dostali shodou okolností na Nový Zéland a do Austrálie, kde se hojně rozmnožili jako invazní druh. Poněvadž jim vyhovuje svěží, chladnější klima, nenajdeme je v tropických oblastech. V tropických oblastech je nenajdeme, protože milují svěží, chladnější klima. S geografickým výskytem mnohdy souvisí i variabilita jejich zbarvení.
Uveďme pár druhů podle převažujícího místa výskytu: čmelák zemní, luční, lesní, mechový, zahradní, hájový, norový, skalní, rolní, úhorový, humenní…
Pozor: Také čmelák má žihadlo!
Roztomile huňatý vzhled dobrácky vyhlížejícího „včelího medvídka“ vede většinu lidí k přesvědčení, že není nijak nebezpečný. Ovšem čmelák patří do stejné čeledi včelovitých (Apidae) jako třeba včely, vosy a sršně. Má tedy i žíhadlo (kromě trubců). Čmeláčího žihadla se však nemusíme bát. Na rozdíl od svých příbuzných z uvedené čeledi ho bručouni používají jen velmi zřídka.
Jak vlastně může létat?
Letící čmelák vypadá při letu poněkud těžkopádně. Houpavý pohyb a kolísavý zvuk křídel vyvolávají dojem neohrabanosti. Dokáže však výborně měnit směr letu, ba se i zastavit na místě.
Kdysi badatelé hlásali, že čmelák ani včela nemohou létat, protože to staví na hlavu zákony aerodynamiky. Domněnka o nemožnosti letu čmeláka pramení z toho, že kdosi použil aerodynamiku, která se osvědčila u všech letadel a vrtulníků, na malý hmyz. Teprve později se zjistilo, že hmyzí křídla jsou obtékána převážně vírově. Pouhé vírové proudění by však čmeláka neuneslo. Důležitý je i vztlak. Pořízení zpomalených záběrů moderních technikou ukázalo, že čmelák za pouhou sekundu máchne křidélky až dvěstěkrát, přičemž uletí cca tři metry. (Čím menší hmyz, tím rychleji mává!) Dnes už se ví, že čmeláci otáčejí a víří čtyřmi krátkými křídly (jeden pár vpředu a jeden vzadu) tak šikovně, že vznikající vzdušné proudy vytvářejí dostatečný vztlak k tomu, aby se čmelák udržel tam, kde chce být.
Nedávno britští vědci nechali čmeláky prolétat aerodynamickým tunelem, kde je snímali speciálními kamerami. Došli k závěru, že takový let je neefektivní, protože levý a pravý pár křídel nepracuje v přesné součinnosti, ale „každý sám za sebe“. Čmelákům je to však jedno – létají tak jako jejich prapředci!
Neláká vás chovat čmeláka?
Mezi netradiční a spíše účelově zaměřené hobby patří chov čmeláků. Vzhledem k jejich schopnosti opylovat i ty květy, které včely nezvládnou, je jejich ochrana a rozšiřování velmi záslužnou činností.
Základem je mít vhodný úl a na jaře odchytit plodnou samičku, která hledá vhodné místo pro založení kolonie. U nás žije 26 druhů čmeláků. Různé způsoby chovu (i polský) nabízejí odborníci na http://komarimed.ic.cz/cmelaci.htm.
Musíme upozornit, že čmeláci jsou u nás úředně chráněni. Neočekávejte od nich zásoby medu. Proč? Zatímco včelstvo přezimuje v počtu mnoha tisíc jedinců, u čmeláků přečkávají zimu pouze jednotlivé oplodněné čmeláčí samičky.
Jsou to individuality
Ve skleníkovém hospodářství nelze používat libovolně některého z téměř 300 čmeláčích druhů. Potvrdily to závěry výsledky výzkumu Jeffreyho Karrona z University of Wisconsin v americkém Milwaukee. Detailní sledování prokázalo, že opylovací strategie čmeláků se liší nejen mezidruhově, ale dokonce i mezi příslušníky téhož druhu. Čmeláci jsou silné individuality, nejen pokud jde o volbu druhu rostliny, ale i v tom, které květy a v jakém pořadí navštěvují. Jako velmi důležitý parametr se ukazuje počet květů, které čmelák opyluje na jedné rostlině, než se rozhodne letět dál. Jakmile si čmelák osvojí určitou strategii, většinou se jí drží a nemá moc chutí ji měnit.
