Krápníková jeskyně Soreq Cave v blízkosti izraelského Jeruzaléma je stará více než 185 000 let a je dosud v procesu vývoje. Vápencové krápníky stalagmity, které se nacházejí na spodní straně jeskyně, však nejsou jen obyčejnými kusy horniny. Způsob jejich vzniku, tedy postupné přirůstání jednotlivých vrstviček vápence z kapek na stropě, z nich v očích geologů dělá důležité svědky minulosti. Vědci z University of Wiskonsin v USA, Ian Orlan a prof. John Valley, se vyzbrojili nejmodernější laboratorní technikou a vydali se na procházku nazpět časem.
Na krápníky se spektrometrem
Zatímco v minulosti byli vědci schopni měřit pouze tloušťku vápencových kroužků, které jsou podobně jako letokruhy patrné na průřezu krápníkem pouze pomocí hrubých nástrojů typu zubní vrtačky, dnes užívají metody, které jsou až 100x přesnější. Mnohem přesnější je tak i datování jednotlivých vrstev. Na „zoubek“ se krápníkům podívali prostřednictvím dokonalého spektrometru, který jim napomohl zjišťovat přítomnost jistých izotopů kyslíku či jistých typů nečistot, například organické hmoty, která byla do jeskyně „spláchnuta“ přívalovými dešti. Kombinace přesných nástrojů a chemické analýzy je něco jako okno do minulosti. Vědci byli schopni takřka přesně rozpoznat, jaké počasí vládlo ve kterém roce během zkoumaného rozmezí 200 př. n.–1100 n. l. Plánují však cestu do ještě hlubší minulosti. Krápníky mohou poskytnout informace o stavu počasí v dobách ledových a výrazně tak přispět k našemu pochopení dynamiky celoplanetárních změn počasí.
Sucho a úpadek Říma
Výsledky se zdají být velmi zajímavé. Podle jejich měření došlo mezi lety 100–700 n. l. v oblasti východního Středomoří k citelnému poklesu množství srážek, a tedy výraznému vysušení krajiny. Podobně kvalitní a chronologicky přesné záznamy nám prozatím nabízely pouze ledovce, jimiž je pokryto Grónsko a oblast Arktidy. John Valley však upozorňuje na to, jak důležité je sbírat informace ze všech oblastí světa, nikoliv pouze z oblasti pólů. Nikdo nemá tušení o tom, co se dělo na kontinentech. Na pólech mohlo být počasí úplně jiné. Naše záznamy ukazují, co se dělo v úplně jiné části světa. Zajímavé důsledky plynou z geologických výzkumů i pro historiky. Období výrazného sucha se totiž až podezřele dobře shoduje s dobou, kdy byly Východořímská a později Byzantská říše ve stadiu postupného hospodářského úpadku. O tom, zda bylo postupné vysušování skutečně jeho příčinou, můžeme sice jen spekulovat, ale jedno je přece jen jisté: Spolupráce vědců z různých oborů se prostě vyplácí!
Co potkáte v jeskyni
Prosakující voda, v níž je rozpuštěna hornina, dokáže vnitřek jeskyně parádně nazdobit. Uvnitř jeskyní se setkáváme především s krápníky, tady stalagmity, které rostou ode dna jeskyně vzhůru, stalaktity, které rostou naopak od stropu, a stalagnáty, které vznikají jejich spojením. Úzký spojený krápník se nazývá brčko, širokým nařaseným krápníkům říkáme závoje. Heliktity neboli excentrické krápníky nerostou ani ze stropu ani ze dna, ale z boku – jsou ale velmi vzácné. Na dně jeskynních jezírek mohou také vzácně vznikat drobné kulovité útvary, tzv. jeskynní perly. Dno nebo stěny jeskyně může pokrývat bílá hmota tvarohovité konzistence zvaná mondmilch, která má pěkný český název – nickamínek.
