Jistě nám nikdo nemusí radit v tom, abychom poznali člověka, který má z něčeho radost nebo který se něčeho bojí. Vyjadřovat svého vnitřního prožívání povrchem svého těla je natolik stabilním prvkem mezilidské komunikace, že je univerzálně srozumitelné napříč jednotlivými kulturami a i lidskými rasami. Vědci nedávno vytvořili model, podle něhož se ukazuje, že výrazy tváře odpovídající základním typům emocí lze přesně matematicky popsat. 
Počítačové hry a virtuální světy jsou vždy odrazem světa reálného, tedy toho, v němž jsme na rozdíl od simulované reality pevně svázáni s naším tělem. Aby byl virtuální svět co nejpodobnější našemu, musí se tvůrci animací jeho pozorováním co nejvíce učit. Vytváření umělých světů nám zase na druhou stranu může mnoho z našeho světa objasnit. Přesvědčili se o tom i vědci z univerzity na středomořských Baleárských ostrovech. Diana Arrelano, která vedla vědecký tým, shrnula cíle a postupy studie těmito slovy: Cílem této studie je připravit model, který odhalí nálady, jimiž osoba prochází a zobrazí je na trojrozměrném modelu. V trojrozměrném prostoru jsme propojili osobnost, emoce a nálady, které byly v předcházejících studiích pojednávány odděleně. Právě toto propojení tří rovin činí práci španělských vědců tak novátorskou a zajímavou. První z rovin je rovina osobnosti, která je jakýmsi druhem stabilního nastavení. Je-li například osobnost introvertní a neurotická, pak je převládajícím výrazem její tváře úzkostný výraz. I neurotické osobnosti se však mohou různě „tvářit“. V první řadě můžeme mít různé „nálady“. Patří mezi ně například je nuda či již zmíněná úzkost. Třetí a poslední rovinou, která ovlivňuje výrazy naší tváře, jsou emoce jako např. strach, radost či překvapení, které jsou záležitostí takřka jediného okamžiku. Každému z vnitřních stavů lze na pozadí jeho osobnosti přiřadit výraz a definovat jej promocí matematického algoritmu. Vědci vytvořili několik algoritmů a výsledky testovali prostřednictvím vzorku studentů, kteří měli jednotlivým výrazům přiřadit názvy. Výsledky byly skutečně přesvědčivé – na označení jednotlivých emocí se studenti v drtivé většině shodli. Vědci navíc došli k několika dalším závěrům, které napomáhají rozumět podstatě lidské komunikace. Například rozdíl mezi gestem značícím „překvapení“ a gestem pro „strach“ není patrný z pouhého výrazu tváře. Pro jejich rozlišení je třeba přihlédnout k širšímu kontextu celého lidského těla, které svými doprovodnými gesty udá gestům tváře správný význam. Vědci doufají, že jejich objevy se uplatní jak v oblasti klinické psychologie, tak v oblasti dalšího vývoje počítačových her.
