Průzkum cizích planet rozhodně není procházka růžovou zahradou. Když se podaří průzkumný modul na cizí těleso dopravit, ještě pořád není vyhráno. Na sběrače vzorků čeká velká řada problémů spojených s rozdílnou gravitací a nerovným terénem.

Rhodi Armour, doktorand z univerzity v britském Bathu, přišel s geniálním nápadem, jak na tyto problémy vyzrát.

Průzkumní roboti opatření nějakým typem končetin, kteří by dokázali simulovat lidský pohyb, nejsou na podobné expedice příliš vhodní. Jsou příliš složití, jejich výroba se prodraží a navíc vám mohou jednoduše upadnout.

Robotovi, který se natáhne na planetě vzdálené statisíce kilometrů se zpátky na nohy pomáhá jen těžko. Stejný problém si týká i stabilnějších vozítek – i ty musí každou překážku složitě objíždět a pád může přijít kdykoliv.

Armour se proto rozhodl pro kombinaci dvou typů pohybů, které představují jednoduché řešení pro přesunování v nerovném a těžko předvídatelném terénu. Jeho robot spojuje dvě funkce, které dosud konstruktéři řešili odděleně: dokáže se koulet jako míč a zároveň skákat jako kobylka.

Právě skoky představují velký problém. V přírodě existují dva hlavní typy skoků: poskakování klokaního typu, které vyžaduje dokonalou kontrolu a zacílení práce svalů a typ kobylka, která si mezi jednotlivými skoky dává pauzu, aby mohla veškerou energii napřít do nenadálého výskoku.

Náš robot skáče podobně jako kobylka, vysvětluje Armour. Mladý vědec nyní testuje, jak se bude jeho robot chovat v prostředí s nižší gravitací.