V největších evropských velehorách tají ledovce a zima se rok od roku krátí. Ledovec na rakouské alpské hoře Dachstein ustoupil loni o rekordních 17 metrů a za posledních 150 let se už zmenšil o celou plnou polovinu. Podaří se tento vývoj zastavit?
V uplynulých 20 letech ubýval ledovec podstatně pomaleji, jen o 4,4 metru ročně. Ještě v roce 1997 dokonce mírně narostl, ale od té doby se již jen neustále, a stále rychleji, zmenšuje. Rakušané se tedy právem obávají, že takový vývoj může mít těžké následky pro domácí turistický průmysl, místní zemědělství a životní prostředí vůbec.
Na německé straně Alp to vypadá stejně. Lyžařský ráj na nejvyšší německé hoře Zugspitze (2962 metrů) a tamní Schneefernský ledovec nedávno předvedl zemský ministr životního prostředí Walter Schnappauf svým kolegům jako vážné varování před hrozivými důsledky globálního oteplování. „Dívejte se pozorně, vidíte téměř historické obrázky. Nejpozději za 20 let ledovec zmizí!“
Bavorský premiér Edmund Stoiber svolal letos zjara zasedání své vlády právě na Zugspitze. Jednalo se zde totiž o klimatických změnách a způsobech, jak jim čelit.
Zatím se jen jedná!
O zvrácení nebo alespoň zpomalení nepříznivého klimatického vývoje se celosvětově zatím spíše jen jedná. Zpochybňuje se i předpoklad uznávaný většinou vědců, že příčinou globálního oteplování jsou rostoucí emise skleníkových plynů, především oxidu uhličitého (CO2). Ten se do ovzduší uvolňuje při spalování uhlí a další energetické konzervy, ropy, která přidala další škodlivé plyny. Ty pak společně vytvářejí souvislou vrstvu kolem naši planety.
Pomohou odpustky za emise?
Evropa začala se zápasem o zemské klima nejprve v energetice, která se na emisích skleníkových plynů podílí šestinou až pětinou. K jejich snížení mají nyní napomoci tzv. povolenky, jakési odpustky za vypouštění oxidu uhličitého. Přebytek se dá prodat, nedostatek dokoupit na trhu. Při nemalé ceně takové povolenky se pak může vyplatit investovat do vývoje a zavádění nízkoemeisních či bezemisních technologií.
Navíc takový výzkum může, podobně jako války či kosmické programy, přinést průlomové vědecké a technické objevy, a tedy obrovské zisky pro ty, kteří se prosadí.
Válka tří lobby
Na energetickém kolbišti usiluje o vítězství hned několik skupin. Na prvním místě stojí uhelná lobby. Zásoby veškerého použitelného paliva na Zemi se totiž odhadují na několik set let a emise skleníkových plynů lze relativně snížit lepším využitím jejich energie. Zcela, tedy až k absolutní nule, se lze například dostat novými technologiemi jejich jímání a ukládání pod zem. Obdobný způsob se může uplatnit i u plynových zdrojů, které produkují na jednu vyrobenou kilowatthodinu zhruba poloviční množství skleníkových plynů.
Oproti tomu jaderné elektrárny téměř žádné emise při svém provozu neprodukují. Navíc palivo při dnešních cenách a technologiích vystačí déle než ropa, při lepším využití energie uranu ve vysokoteplotních reaktorech dokonce na tisíciletí a ještě se v nich „spálí“ i dnešní atomový odpad.
Lobby obnovitelných zdrojů ale nemůže atom vystát a se skřípěním zubů, i když nepříliš silným, akceptuje programy zastánců uhlí a plynu. Ráda by pro vodní, sluneční, větrné, geotermální, biomasové a další technologie získala prostředky, které se dnes vynakládají na jaderné a částečně i na uhelné elektrárny. Na námitky o nestabilnosti výroby elektřiny odpovídá tvrzením, že stačí více šetřit a nalít do výzkumu a vývoje mnohem více peněz.
Co čeká Alpy?
Současnost
Už dnes ztrácí severní ledovec na Zugspitze, který původně tvořil se současným jižním jediný celek, za horkého dne až 35 miliónů litrů vody (tolik spotřebuje za jeden den například Brno). „Tání ledovců je patrné už 1250 let, ještě nikdy však nebylo tak razantní jako v posledních 20 letech,“ tvrdí glaciolog Ludwig Braun z Bavorské akademie věd v Mnichově.
Průměrný úbytek ledovců vzrostl na téměř dvojnásobek. Mimořádně silné tání „věčného ledu“ způsobily hlavně vysoké teploty v letních měsících. Rtuť teploměru se dostala až o rekordních 3,3 stupně Celsia nad dlouhodobý průměr. Období tání ledovců se protáhlo až na 100 dnů proti 50 až 60 dnům z předchozích let.
2030
Největší spolková země Bavorsko má skutečně strach. I díky alpské turistice, především zimní, se totiž Bavorsko řadí mezi německou hospodářskou špičku. Jenže do roku 2030 se počet dnů s teplotami nižšími než nula sníží na Zugspitze o 25, varují klimatologové.
Klima se skutečně mění, jak se dá již dnes vidět při pohledu na mizící ledové čepice alpských štítů. Ludwig Braun varuje, že okolní obce i velká města přijdou kvůli stále častěji se opakujícím horkým létům o své zdroje pitné vody. Zdejší ledovce jsou totiž její jakousi železnou rezervou.
2050
„Do roku 2050 možná zmizí většina ledovců v Alpách,“ říkají vědci a své tvrzení opírají o pozorování pomalého, ale setrvalého tání kontinentální ledové pokrývky. „Alpské ledovce v západorakouské spolkové zemi Tyroly se ročně zmenšují o tři procenta, což znamená, že sněhová masa ubývá přibližně o metr,“ připomněl Roland Psenner z ekologického institutu při univerzitě v Innsbrucku.
„Průměrná tloušťka ledovců v Alpách je 30 metrů, takže je víc než jisté, že v roce 2050 tu nebudou žádné ledovce s výjimkou několika málo, které leží ve výškách nad 4000 metrů. Budoucnost vypadá spíše tekutě.“
Lidem, kteří žijí v alpských údolích, začne místo lavin hrozit zvýšené nebezpečí záplav. Na mnoha lyžařských svazích nebude již možné nasadit ani sněžná děla. Nedostatek provozuschopných sjezdovek způsobí odliv turistů. Přilákat je sice mohou jiné atrakce, třeba akvaparky, ale těch v celé Evropě vyrůstá, jako hub po dešti. Co když se ale nová nabídka netrefí do vkusu případných rekreantů?
2100
Intenzita klimatických změn je opravdu mimořádná. „Jde o nejprudší změnu podnebí, jaká kdy na Zemi v globálním průměru za poslední milióny let nastala,“ upozornil meteorolog Hartmut Grassl. Jeho kolega Erich Roeckner je přesvědčen o tom, že do roku 2100 alpské ledovce zcela roztají a řeky z nich napájené vyschnou nebo značně zeslábnou (například i Rýn). To se pochopitelně projeví nedostatkem vody i daleko od Alp.
Skalní stěny a celé masivy, které po tisíciletí tvaroval a držel pohromadě věčný led, se stanou nestabilními a začnou pukat. Pro obyvatele a návštěvníky Alp to bude znamenat další vážné nebezpečí.
Zdroje emisí
Skleníkové plyny produkuje každá elektrárna. Každá však produkuje (v přepočtu na výrobu jedné kilowatthodiny proudu) rozdílné množství těchto plynů. Podle statistik citovaných Světovou nukleární asociací je to například v Japonsku, Švédsku a Finsku:
z uhelných zdrojů 894 – 980 g
z plynových zdrojů 450 – 608 g
z atomových zdrojů 6 – 22 g
z větrných zdrojů 5,5 – 29 g
z vodních zdrojů 3 – 11 g
ze slunečních zdrojů 50 – 95 g
Nebezpečné plyny
Nejznámější a nejhojněji se vyskytující skleníkový plyn je oxid uhličitý CO2 vznikající při spalování uhlí, plynu, ropy a dalších fosilních paliv. Několikanásobně nebezpečnější jsou pak metan, oxidy dusíku, hydrofluorouhlovodíky (HFC) a perfluorouhlovodíky (PFC), jež se používají v chladicích zařízeních, a fluorid sírový (SF6) uplatňující se v izolacích elektrotechnických zařízení.
Největší producenti skleníkových plynů v EU
(v miliónech tun ročně)
1990 2004
Německo 1 230,0 1 015,3
Velká Británie 767,9 659,3
Itálie 518,9 582,5
Francie 567,1 562,6
Španělsko 289,4 427,9
Polsko 565,3 386,4
Nizozemsko 214,3 217,8
Belgie 146,9 147,9
Česká republika 196,3 147,1
Řecko 111,1 137,6
Rakousko 78,9 91,3
EU celkem 5370,7 4979,4
Zdroj: Evropská ekologická agentura
Dva ledovce
Nejvyšší německá hora Zugspitze (2962 m) leží na hranicích Rakouska a Německa, poblíž proslulého střediska Garmisch-Partenkirchen. Horu pokrývají dva Schneefernské ledovce.
• Severní je největším a nejvýše položeným ledovcem v německé části Alp. Základní údaje (mění se): nadmořská výška 2 820 – 2 560 m, největší délka 1 120 m, největší šířka 850 m, největší tloušťka sněhové pokrývky 70 m, plocha 36 ha.
• Z jižního zbylo jen torzo: nadmořská výška 2 680-2 520 m, největší délka 300 m, největší šířka 800 m, největší tloušťka sněhové pokrývky 27 m, plocha necelých 17 ha.
