Domů     Příroda
Rostliny věčného ledu
21.stoleti 7.5.2005

Daleko na severu nebo na antarktickém kontinentu, v oblastech věčného sněhu a ledu, ale i na stěnách himalájských velikánů až v sedmitisícové výšce, se můžeme setkat s rostlinami, které patří k těm nejpodivuhodnějším na světě. Jsou to lišejníky.Daleko na severu nebo na antarktickém kontinentu, v oblastech věčného sněhu a ledu, ale i na stěnách himalájských velikánů až v sedmitisícové výšce, se můžeme setkat s  rostlinami, které patří k těm nejpodivuhodnějším na světě. Jsou to lišejníky.

Známe je dobře i z našich zeměpisných šířek. Pokrývají vlhké kameny, najdeme je v horách i  v nížinách. K životu nepotřebují téměř nic a zdá se, že žijí jen z holého kamene. To je ovšem jen zdání. Vysokohorské lišejníky, i když zdánlivě nemají odkud čerpat živiny, si poradily velmi jednoduše. Spojily se v nich totiž hned dva organismy, které žijí v nerozlučné symbióze, řasy a houby.

Podivné, ale výhodné spojenectví
Na první pohled vidíme lišejník jako tenký povlak v různých barvách, hnědé, žluté či zelené. Jedna ze součástí lišejníku, houba, vylučuje kyseliny rozkládající kámen a tak umožní přichytit se rostlinnému organismu na hladké skále. Zároveň uvolňují minerální látky, které jsou nezbytné pro výživu řas. V neposlední řadě vytvářejí houby oporu pro kolonii v podobě pevného pletiva, v němž jsou propleteny řasy. Na druhé straně řasy zas pomocí fotosyntézy vytvářejí z minerálních látek, vody a vzdušného oxidu uhličitého, organické látky pro vlastní potřebu i pro výživu hub. 
Lišejníky tvoří nesmírně bohatou paletu botanických druhů – na světě jich roste na 16 tisíc. Jejich růst je velmi pomalý, zvláště ve vysokohorských podmínkách, kde musí čekat na několik vhodných dnů, kdy mohou o malý kousíček vyrůst. Jeden centimetr skalního porostu tak může vznikat až šedesát let. Pokud ve vysokohorských podmínkách nalezneme větší lišejníkové porosty, velké třeba jako talíře, mohou být staré celé tisíce let.

Řasy jsou všudypřítomné
Ve vysokých horách, Himalájích, Alpách či Andách, ale i v antarktických bílých pláních, se můžeme setkat se zvláštním jevem. Jako zázrakem se před našimi zraky objeví rudé pláně, plochy zářící červení, jako by je někdo polil malinovou šťávou. Není to zrakový klam. Jsou to povlaky zvláštních řas, které dnes zajímají nejen botaniky, ale i vědce, zabývající se kryonikou, tedy chováním živých organismů za teplot hluboko pod bodem mrazu. Tyto řasy totiž obsahují zvláštní látku, jakousi nemrznoucí směs, která je chrání před zmrznutím. Za podobných podmínek by byl totiž každý živý organismus nenávratně poškozen, protože při zmrznutí buněk se zpřetrhá jejich vnitřní pletivo a rostlina nebo živočich umírají. Tyto sněžné řasy jsou tak miniaturní, že je můžeme pozorovat pouze pod mikroskopem. Jejich buňky obsahují jak zelené částice, chloroplasty, jejichž prostřednictvím probíhá fotosyntéza, tak i červený pigment, jenž řasu chrání před škodlivými ultrafialovými paprsky. Tyto podivuhodné řasy se mohou pomocí malých bičíků i pohybovat,  a tak celé kolonii umožňují nalézt nejpříhodnější místo k dalšímu vývoji. Jsou to snad na výživu nejméně náročné rostliny na světě. Nepotřebují totiž vůbec nic, kromě stopových částic rozpuštěných ve sněhu a trochy slunečního světla.

Některé rostliny si umějí zatopit
Mezi rostlinné obyvatele vysokohorských útesů, ale i polárních oblastí, patří samozřejmě i vyšší rostliny. Jsou to především různé druhy mechů, lomikámenů i horských hořců. Najdeme je zejména v úžlabinách mezi kameny, na místech co nejvíce chráněných před nepřízní počasí. Tyto drobné rostlinky se často shlukují do větších chomáčů a stejně jako lidé se v zimě tisknou k sobě, aby udržely co nejvíce tepla. Zcela kuriózním způsobem si zabezpečují svůj životní prostor některé lomikámeny. Ty dokážou využívat svých zásobních látek ke zvláštnímu chemickému procesu, při kterém vzniká teplo. S jeho pomocí si kolem sebe dokážou dokonce i rozehřát sníh a vytvořit tak plošku tmavší půdy, která snáze přijímá teplo a zajišťuje jim vhodnější podmínky pro další růst.

Starčeky se dokážou i oblékat
Tyto obří rostliny, dosahující i výšky šesti metrů,  najdeme jen v Keni na úbočích vysokých hor. Na rozdíl od jiných jejich druhů, nikdy ze svého stvolu neodhazují suché listy, ale schovávají si je na chladná období, kdy je vrstva listů chrání před nočními mrazy jako tlustý svetr. Podobně se chrání i vysokohorské lobelky, které se oblékají do hustě chlupatých šedavých listů, pokrývajících celý stvol od vrcholku až k zemi. Jiné druhy lobelek si našly další chytrý způsob, jak se ochránit před zmrznutím. Těsně u země si vytvoří velké růžice podobné kalichům, které jsou naplněny vodou. Jakmile při nočním mrazu voda v kalichu zmrzne, vytvoří se ledový škraloup, který působí jako izolace pro středový pupen rostliny a chrání jej před zmrznutím. V rovníkové oblasti ale rostlině hrozí, že se jí přes den na prudkém slunci její vodní ochrana odpaří. I tady si dokázaly lobelky poradit. Vylučují do vody poměrně značné množství pektinu, který známe jako rosolotvornou látku při výrobě džemů. Pektin omezí vypařování a lobelka tak má svou vodní ochranu připravenu na další noční mráz.

Polární příroda vytváří i bonsaje
Pěstování bonsají je dnes jedním z oblíbených koníčků. Je však nesmírně náročné na trpělivost a hlavně na čas. Vypěstování miniaturního krasavce do takové podoby, aby připomínal vzrostlý strom, trvá často desítky let. V oblastech permafrostu, například ve věčně zmrzlé půdě Sibiře, však můžeme najít bonsaje staré stovky let, které jsou dílem samotné přírody. Najdeme zde miniaturní několikacentimetrové rostlinky, které známe z našich šířek jako vzrostlé stromy. Jejich pomalý růst je způsoben nepřízní podmínek a rostlinka, která má kmínek jen pár centimetrů v průměru, může být stará i 500 let. Stejně tak zde najdeme i stromy, například arktické vrby, které mají i pětimetrovou korunu větví, ovšem rozloženou vodorovně po zemi. Jejich výška je tedy pouhých pár centimetrů. I takto se vrby chrání před arktickými větry a chladem.

Malý zázrak přírody – borové jehličí
Borovice patří ke stromům, které rostou i v těch nejnepříznivějších podmínkách. Najdeme je vysoko v horách i daleko na severu. Její přežití umožňuje zvláštní konstrukce borového jehličí.
Jehlice severských borovic jsou dlouhé a velmi tenké. Už tato skutečnost znamená, že sníh se na nich neudrží a jehlice se neohýbají. I když jde vlastně o listy, jehlice jsou téměř bez buněčných tekutin, které by v extrémních mrazech mohly zmrznout. Jehlice jsou tmavě zbarvené, a proto také dokážou pohlcovat větší množství tepla i v podmínkách kde je slunečního svitu poskrovnu. Borové jehličí má oproti ostatním listům rostlin i další zvláštnost. Na spodní straně má velmi malé množství průduchů, jimiž přijímá oxid uhličitý a vydává kyslík. Průduchy jsou umístěny ve zvláštní rýze, ve které se drží tenká vrstvička ohřátého vzduchu. Ten působí jako ochrana před tím, aby rostlina „dýchala“ ledový vzduch přímo. Jehlice jsou navíc před nežádoucím odpařováním chráněny silnou krycí vrstvou speciálního rostlinného vosku . A abychom dokonalost borových jehlic uzavřeli, pokud nastanou tak kruté mrazy, že půda zmrzne na kost a zastaví se dodávka vody do kořenů, průduchy v jehlicích se vzduchotěsně uzavřou a strom je tak uchráněn před vyschnutím.

Předchozí článek
Další článek
Související články
Objevy Příroda 20.11.2026
Výzkumný tým s účastí odborníků Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu (CARC) vyvinul doplněk stravy z klíčků brokolice a ředkve s vysokým obsahem sulforafanu. Technické řešení chráněné užitným vzorem umožňuje směs konzumovat v kapslích nebo ji využít k obohacení nápojů a dalších potravin. Za jednoduchou recepturou stojí promyšlená souhra rostlinných látek a enzymů Klíčky představují […]
Objevy Příroda 20.11.2026
Obrovský pavouk, který vypadá, jako by k nám utekl z tropického pralesa. Ve skutečnosti se s ním můžeme setkat i na jižní Moravě. Slíďák tatarský, kterému se někdy přezdívá tarantule, má rád teplo, sucho a otevřenou krajinu. Přestože jeho vzhled budí respekt, pro člověka nepředstavuje vážné nebezpečí. Když se řekne tarantule, většina lidí si představí […]
Příroda Zajímavosti 17.11.2026
Vyprahlou krajinu spaluje horké slunce. To ale ptáka s chocholkou na hlavě nemůže zastavit. Křižuje oblast a hledá něco k snědku. Nepohybuje se však po nebi, nýbrž po zemi. Když narazí na chřestýše, nezalekne se ho. Místo toho se s ním pustí do tuhého boje. Typickými nelétavými ptáky jsou pštrosi a tučňáci. Ti však ani […]
Příroda 12.11.2026
Každý rok se vydávají na jednu z nejpozoruhodnějších cest v živočišné říši. Motýli monarchové urazí tisíce kilometrů napříč Severní Amerikou, aby se dostali na zimoviště v Mexiku. Jejich putování je plné nástrah a pro vědce představuje dlouhodobou záhadu. Kudy přesně létají? Jak reagují na nepříznivé počasí? A kde během cesty odpočívají? Odpovědi nyní pomáhá hledat […]
Příroda 10.11.2026
Mihule potoční jsou u nás vzácní a kriticky ohrožení živočichové patřící mezi takzvané kruhoústé. Projekt, jehož cílem je mimo jiné vytvořit pro populaci těchto neobvyklých tvorů s úhořovitým tělem jakousi bezpečnou zónu, spustili experti v Chráněné krajinné oblasti Šumava. V blízkosti města Volary se zde ve výšce 750 metrů nad mořem nachází Chlumský rybník. Kořeny […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
Hrad v Litoměřicích připravil den plný vánoční inspirace, tradičních řemeslných výrobků, originálních dekorací a drobných dárků pro vaše blízké. Chybět nebudou ani pekařské a cukrářské dobroty, voňavé pochutiny a pestrý doprovodný program. Na své si přijdou také děti, pro které budou připraveny tvořivé dílničky s vánoční tématikou a setkání se živými zvířátky. Můžete se přihlásit
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
epochaplus.cz
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Zřícenina Přimda: Nejstarší z našich kamenných hradů je plný strašidel!
enigmaplus.cz
Zřícenina Přimda: Nejstarší z našich kamenných hradů je plný strašidel!
Odbila půlnoc. V letmém svitu hvězd se mihne černý plášť. Prokletý duch zdejšího pána vyráží na další noční obhlídku. Společnost mu může dělat plačící přízrak ženy bloudící nad místem, kam potají pohř
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz